lázeň, -zně ž. 1. koupání, koupel 1: sedací, sprchová, vanová l.; po lázni pospíchala k zámku (Něm.) 2. tekutina n. jiná látka, v níž se někdo koupe (v níž je něco koupáno) za jistým účelem; koupel 2: bahenní, uhličitá l.; parní, větrná, sluneční l.; dát si teplou l.; brát horké lázně; připravit někomu horkou l., přen. dostat ho do nepříjemné situace; mít horkou l., přen. pernou práci; přen. krvavá l. krveprolití; očistná revoluční l.; tech. pokovovací, niklovací, galvanická l.; olejová, parafínová l.; mořicí, odmašťovací, kalicí l.; fot. vyvolávací, ustalovací, bělicí, tónovací l.; odb. vodní l. zařízení k rovnoměrnému ohřívání v horké vodě n. v páře 3. řidč. místo ke koupání, koupelna: často sestupovala Libuše do své lázně (Jir.); ust. spoj. teplo jak v lázni 4. lázně, -í ž. pomn. prostor, místnost, budova, skupina budov na koupání n. léčení; místo s léčivými prameny: vanové, sprchové l.; říční, mořské l.; veřejné, městské l.; léčebné, klimatické, sluneční, vzdušné l.; západočeské l.; být na doléčení v lázních; l. Karlovy Vary; v míst. jm. Janské Lázně, Mariánské Lázně, Lázně Bělohrad; → zdrob. k 4 lázničky, -ček (*lázeňky, -něk, Jir.) ž. pomn.