les, -a m. (6. j. -e, 6. mn. -ích) souvislý porost jehličnatých n. listnatých (nikoli ovocných) stromů: jehličnatý, listnatý, smíšený l.; borový, dubový l.; hluboké, husté, řídké lesy; jít lesem, skrz l.; mýtit, kácet, sázet, vysazovat l.; pšenice jako l. vysoká, bujná; křičet jako na lesy silně, hlasitě; přen. l. vlajek, zdvižených rukou, továrních komínů velké množství; kdo se bojí, nesmí do lesa (přísloví) bez odvahy se nikam nedospěje; nosit, vozit dříví do lesa konat zbytečnou práci, zbytečně něco rozhojňovat; hledat dříví v lese nevidět zřejmé věci; jít na něco, na někoho od lesa zchytra; pro stromy nevidět l. pro podrobnosti, jednotlivosti nevidět celek, pro malichernosti věci důležité; když se kácí l., létají (padají) třísky při velkých počinech jsou nutným průvodním zjevem oběti; děti rostou jako dříví v lese rychle; jsou ponechány samy sobě; nebýt ani za lesem vůbec nikde; v zeměp. a v míst. jm.: Český l. pohoří; Blanský l.; Kostelec nad Černými lesy aj.; zdrob. lesík, -a (6. j. -u, 6. mn. -cích), lesíček, -čka (6. mn. -čcích, -čkách) m.