Upozornění: je zobrazeno pouze prvních 500 z 776 nalezených heslových statí.

amolet-

v. omelet-

amulet

, -u m. (6. j. -u) (z lat.) malý ozdobný předmět nošený pro štěstí n. pro ochranu: nosit na krku (zá…

atlet

, -a m. (atletka, -y ž.) (z řec.) sportovec pěstující atletiku; zápasník, borec: dobré výkony našich…

atletický

[-ty-] příd. k atlet, k atletika: a. typ; a-á postava; a-á dráha; a. rekord; a. výkon, přen. silácký…

atletika

[-ty-], -y ž. (z řec.) jeden ze sportů; sport. lehká a. souhrnné pojmenování pro běhy, skoky, vrhy;

*atletský

příd. atletický: a-á ramena (Maj.)

*atletství

, s. atletika (Bass)

balet

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z it.) 1. umělecký tanec: vír b-u; opera s klasickým b-em 2. umělecká tanečn…

*baletčí

příd. k baletka: b. šaty (K. Čap.)

baletit

ned. (3. mn. -í) ob. expr. tančit: jít b. ○ předp. do-, od-, při-, roz- se, vy-, za- si; nás. bale…

baletka

, -y ž. (2. mn. -tek) tanečnice v baletu; baletkový příd.: b-é pohyby; přísl. baletkově: b. krátké…

baletník

, -a m. (6. mn. -cích) (*baletnice, -e, †baletnička, -y, Havl., ž.) †1. člen baletu 2. expr. dobrý t…

beletáž

, -e ž. (z fr. zákl.) archit. nejdůležitější, hlavní patro v budově divadelní, palácové ap.

bělet

, ned. (3. mn. -ejí, přech. přít. -eje) 1. řidč. též běleti se stávat se bílým; bělat: žita bělejí; …

beletrie

, -e ž. (z něm. driv. fr. zákl.) souhrnný název pro umělecká slovesná díla psaná prózou; krásná próz…

beletrisace

[-za-], beletrizace, -e ž. beletrizování: b. příběhu

beletrisovati

[-zo-], beletrizovati ned. (z fr. zákl.) (co) zpracovávat krásnou prózou, beletristicky: b. úsek děj…

beletrista

, -y m. (1. mn. -é) autor beletristického díla: spolek spisovatelů b-ů; beletristický [-ty-] (*belet…

beletristika

[-ty-], -y ž. beletrie: líbivá historická b.

†bilet

, -u m. (6. j. -u, -ě), †bileta, -y ž. (z fr.) 1. navštívenka, vizitka: odevzdat svou b-u 2. pozvánk…

biletář

, -e m. (biletářka, -y ž.) (z fr.) hovor. kdo kontroluje vstupenky a uvádí na místa v zábavních podn…

boleta

, -y ž. (z it.) poněk. zast. potvrzenka o zaplacení někt. platů (daní, mýta ap.): celní b.; zdrob.…

boleti

ned. (3. mn. -í, -ejí) 1. (koho, 4. p.) působit někomu tělesnou n. duševní bolest: otce bolí zuby; b…

brazoleta

, brazuleta (*brazleta), -y ž. (*brazolet, *brazulet, *brazlet, -u m.) (z fr.) 1. zast. náramek 2. a…

buleta

, -y ž. (z fr.) malá briketa vejčitého tvaru: topit b-mi

bulletin

[byltén], -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. it.) pravidelně vydávané zprávy úředního rázu; časopis se zp…

bydleti

v. bydliti

bydliti

, bydleti ned. (3. mn. í-, -ejí, rozk. -li, min. -lil, -lel, přech. přít. -le, -leje) mít příbytek; …

caletník

v. caltář

calta

, -y ž. (2. mn. calt) (z něm.) zast. druh koláčů, vdolek, placka; nář. vánočka: zadělávat k vánocům …

†caltář

, -e (Jir.), †caletník, -a (Kapl.) m. kdo dělá, peče calty; koláčník

†celeti

ned. (3. mn. -ejí) zacelovat se, hojit se: tak hned nepočne (rána) c. (Jir.) ○ předp. za-

čtrnáctiletý

příd.: č-é vyhnanství, – č. hoch

čtvrtletí

, -í (†čtvrtléto, -a, Mach.) s. čtvrtina roku jako období: nájemné za první č. tj. za leden až březe…

čtvrtstoletí

, s. doba 25 let, čtvrt století: v druhém č.; čtvrtstoletý příd. trvající čtvrt století, starý čt…

čtyřletí

, čtyr-, s. období čtyř let; -letý příd.: č-á praxe; č-é dítě

čtyřsetkorunový

, čtyr-, čtyřsetletý, čtyr-, čtyřsetmilionový, čtyr- v. čtyřista-

čtyřiadvacetiletý

příd.: č. mladík

čtyřicetiletý

, čtyřicíti- příd.: č-á veřejná činnost

čtyřistaletý

, čtyřset-, čtyrset- příd.: č. dub

dávnoletý

příd. velmi dávný, dlouholetý: přítel d. (Jir.)

desetiletí

, desíti-, s. období deseti let: minulá d.; -letka, -y ž. (2. mn. -tek) škola o deseti postupných…

devadesátiletý

příd.: d-é období; d. stařec

devatenáctiletý

příd.: d-é období; d. student

devítiletka

, -y ž. (2. mn. -tek) škola o devíti postupných ročnících; devítiletý příd.: d. hoch

diletant

[dy-], -a m. (diletantka, -y ž.) (z it.) (v čem) kdo dělá něco odborného bez odborné průpravy; samou…

diletantismus

[dy-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. diletantství, neodbornost, neodbornictví, samouctví, ochotnictví; č…

-díleti

jen s předp.: na-, po-, po- se, roz-, s-, s- se, u-

diletovat

[dy-] (*diletisovat [-tyzo-], *diletizovat) ned. hovor. být diletantem, vést si jako diletant, vykon…

dlouholetý

příd. 1. trvající mnoho let: d-á známost; d-é zkušenosti; d-é působení 2. určený pro mnoho let; dlou…

doboleti

dok. (3. mn. -í, -ejí) přestat bolet: rána dobolela (Jir.)

dokompletovati

dok. (co) doplnit (všemi potřebnými součástkami ap.) na náležitý celek; zkompletovat: dokompletování…

dokouleti

dok. (3. mn. -ejí) (co; ~) koulením dopravit někam; přestat koulet: d. kuličku až k jamce; dokoule…

dokutáleti

dok. (3. mn. -ejí) (co kam) kutálením až někam dopravit: d. míč k brance soupeřově; dokutáleti se

dolet

, -u m. (6. j. -u) největší vzdálenost, až kam něco doletí: nejzazší d. včel je okruh 3 km od včelín…

doletěti

dok. (3. mn. -í) (kam) 1. dospět letem k něj. cíli: pták doletěl přes louku k lesu; střela doletí ve…

doletovati

ned. k dolétnouti, k doletěti; dolétat (ned.): (jestřábi) k sokolu doletovali (Čel.); – střely dolet…

doletovati

I dok. (co; ~) dokončit letování; přestat letovat

doletovávati

ned. k doletovati (dok.)

domysliti

, domysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -mysli, trp. -šlen) (co; ~) dokončit myšlení o něčem; promyslit d…

domýšleti

(3. mn. -ejí) (*domyšlovati) ned. 1. k domysliti: nechce se mu d. své plány; domýšlel věci do konce;…

dostříleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. dokončit střílení: už dostříleli 2. (co) střelbou spotřebovat; vystřílet: d. n…

dováleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) dokončit válení: d. nudle; dováleti se dok. přestat se válet

doželeti

dok. (3. mn. -ejí, -í) kniž. (koho, čeho) docela oželet; přestat želet: nikdy nedoželela těch, kteří…

*dramolet

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) krátká dramatická skladba: Dykovy d-y (A. Nov.)

dubleta

, -y ž. (z fr.) 1. dvojtvar, druhotvar: jaz. d-y hláskové n. tvarové (významově rozlišené n. nerozli…

dvaadvacetiletý

příd.: d. jinoch

dvacetiletí

, dvacíti-, s. období dvaceti let; -letý příd.: d-é manželství; d. závodník

dvanáctiletí

, s. období dvanácti let; dvanáctiletý příd.: d-é období; d. hoch

dvěstěletý

, dvouset- (*dvousto-, †dvousta-) příd.: d-á poroba; d. dub; dvoustaletá památka vystoupení Lutherov…

dvouletek

, -tka m. (6. mn. -tcích) dvouletý kůň; dvouletí, s.: dvouletka, -y ž. (2. mn. -tek) dvouletý hos…

dvoutisíciletý

příd.: d-á kultura

entrefilet

[ántrfile], -u [-etu] m. (6. j. -u) n. neskl. s. (z fr.) liter. krátký novinářský článek připínající…

epauleta

v. epoleta

epoleta

(dř. ps. epauleta), -y ž. (z fr.) poněk. zast. nárameník: důstojník se zlatými e-mi; e-y a řády na k…

etyléter

, ethylether, -u m. chem. bezbarvá snadno těkavá kapalina vyráběná z etylalkoholu a mající nízký bod…

†facalit

, †facilet (zast. a nář. facalík), -u m. (6. j. -u) (z it. zákl.) kapesní šátek, kapesník (Jir., Sta…

facilet

v. facalit

feuilleton

, feuilleton- v. fejeton, fejeton-

flažolet

(dř. ps. též flageolet), -u m. (6. j. -u) (z fr.) hud. 1. malá zobcová flétna s rozsahem pikoly 2. t…

galaty

, -lat, galety, -let ž. pomn. (z pol. driv. rom.) nář. kalhoty; zdrob. galatky, -tek ž. pomn. (R. …

galety

v. galaty

geleta

, -y ž. (z něm.) nář. dřevěná dížka na ovčí mléko (Něm., Čech)

*golet

, -u m. (6. j. -u) (z hebr.) vyhnanství, exil (Olb.)

hadropletník

, -a (6. mn. -cích) (*hadroplet, -a Baar) m. (-pletnice, -e ž.) expr. řidč. tkadlec (Jir.); přen. ub…

Hamlet

, -a m. hrdina stejnojmenné tragédie Shakespearovy; přen. hloubavý, ale nerozhodný, váhavý, duševně …

hamletismus

[-tyz-], -mu m. řidč. hamletovština: h. moderní civilisace (Šal.)

hamletovský

příd. připomínající Hamleta: h-á otázka; přísl. hamletovsky: h. se ptát: být či nebýt?; podst. *…

hamletovština

, -y ž. hamletovský charakter, hamletovské založení: romantická h.

Hladolet

, -a m. zast. hvězd. (planeta) Saturnus; hladolet, -a m. expr. hubený, hladový, též chamtivý člově…

homiletik

[-ty-], -a (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (*homilet, -a) m. autor homilií, odborník v homiletice

homiletika

[-ty-], -y ž. (z řec.) vykladačství nábož. textů, kazatelství; nauka o něm; homiletický příd.: h-á č…

hustoletý

příd. les., dřev. úzkoletý (op. řídkoletý): h-é dříví mající husté letokruhy (léta)

chevrolet

[ševro-], -u m., chevroletka, -y ž. slang. automobil tovární značky Chevrolet

chouleti se

v. chouliti se 3

jedenáctiletý

příd.: j. syn; j-á škola škola o jedenácti postupných ročnících; jedenáctiletka, -y ž. (2. mn. -tek)…

jedenadvacetiletý

příd.: j. boj; j. jinoch

jednoletý

příd. jednoroční: j-á praxe; j-é dítě; bot. j-é rostliny kt. v jednom vegetačním období vyklíčí, vyk…

jednomletý

příd. potrav. j-á mouka vyrobená jedním mletím a obsahující všechny součástky zrna kromě plev

kabriolet

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) 1. otevřená automobilová karosérie se skládací střechou; auto s takovou k…

káleti

ned. (3. mn. -ejí) 1. vyměšovat výkaly: pták kálí do hnízda 2. kniž. (co) znečišťovat, třísnit, špin…

kavalet

, -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. it.) nízká jezdecká překážka

kletba

, -y ž. (2. mn. -teb) 1. zlořečení, prokletí: svolávat kletby na někoho; vyprovázet někoho s kletbou…

*kletec

, -tce m. prokletý člověk (Třeb.)

kletý

příd. kniž. zlořečený, proklatý: k. osud; k-á poroba; přísl. kletě: bylo k. horko; eh k.! (Ner.);

†kolet

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) mužský kabát, obyč. krátký a bez rukávů (Heyd.)

kolikaletý

příd.: k. spor

komplet

příd. neskl. (z fr.) hovor. kompletní: závod má k. kapelu; toto vydání (díla) není k.; teď jsme kone…

komplet

I, -u m. (6. j. -u) (z fr.) souhrn částí něj. celku: k-y ročníků úplně ročníky časopisu; dát si ušít…

kompletace

, -e ž. (z fr. zákl.) doplnění něčeho na stav úplnosti: k. souprav; k. strojního zařízení; k. výrobk…

kompletní

příd. (z fr.) úplný, celý: k. souprava kuchyňského nábytku; hovor. jsme k. v plném počtu, všichni po…

kompletovati

ned. i dok. (z fr.) (co) doplňovat, doplnit na náležitý celek: k. strojní zařízení; k. vědecké sbírk…

kopuletý

příd. ob. expr. velmi starý; letitý, prastarý: k. dědek; k-é šaty

korset

[-ze-], korzet, řidč. korselet, korzelet, -u m. (6. j. -u) (z fr.) šněrovačka stahující trup od pasu…

korsetářka

[-ze-], korzetářka, řidč. korseletářka, korzeletářka, -y ž. (2. mn. -řek) švadlena korzetů, korzelet…

kotáleti se

(†kotaliti se, Wint.) ned. (3. mn. -ejí) poněk. zast. kutáleti se: jablko se kotálelo; hrách se kotá…

kotleta

, -y ž. (z fr.) 1. (řidč. též kotlet, -u m.) plátek masa na žebírku, pokrm z něho připravený: vepřov…

kotouleti se

ned. (3. mn. -ejí) řidč. kutálet se: chlapec se kotoulí se stráně; slzy se kotoulejí po tváři ○ před…

kouleti

ned. (3. mn. -ejí) 1. (co; čím) uvádět něco do kutálivého pohybu; kutálet (čím), kulit, valit (zprav…

kuplet

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) píseň jednoduché, lehké formy, někdy aktuálního, satirického n. žertovnéh…

kupletista

[-ty-], -y (1. mn. -é) (*kupletář, -e, Hál.) m. (kupletistka, -y ž.) zpěvák n. skladatel kupletů

kutáleti

ned. (3. mn. -ejí) (co, čím) točivě něčím pohybovat z místa; koulet, kulit, valit: k. míč, sud; kutá…

kvíleti

(3. mn. -ejí, rozk. -ej), řidč. kvíliti (3. mn. -í, rozk. kvil) ned. (~; nad kým, čím; pro koho, co;…

landaulet

[-dau- i -do-], -u m. (6. j. -u) (z fr.) motor. druh karosérie zavřeného auta se střechou vzadu sklá…

lehkoatletický

[-ty-] příd. sport. vztahující se k lehké atletice: l-é disciplíny; l-é závody; l. stadión

let

, -u m. (6. j. -u) 1. pohyb ve vzduchu vlastní schopností (živých tvorů) n. vlastní silou (předmětů)…

letadlo

, -a s. (2. mn. -del) 1. zařízení těžší než vzduch, opatřené pevnými nosnými plochami a schopné létá…

letadlový

příd. k letadlo: l. motor; l-é lano; voj. mateřská l-á loď zařízená pro start a přistávání letadel;

leták

, -u m. (6. mn. -cích) 1. tisk, zprav. o rozsahu jednoho listu, s aktuálním, nejč. agitačním obsahem…

letákový

příd. k leták: l-á akce, agitace

letalita

, -y ž. (z lat.) med. smrtnost

letální

příd. (z lat.) med. smrtelný: l. dávka; přísl. letálně: působit, skončit l.

letargie

, -e ž. (z řec.) chorobný spavý stav: padnout, upadnout do l., v l-i; přen. naprostá netečnost, otup…

letec

, -tce m. (letkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní) řidič letadla n. letecký pozorovatel; pilot, aviatik: c…

letecký

příd. k letec: l-á doprava, pošta, poštovní známka; l-á linka; l-é nádraží; l-á společnost, l. průmy…

letectví

, s. teorie a praxe létání ve vzduchu; letecké zaměstnání; aviatika: dopravní, civilní, vojenské,…

letectvo

, -a s. souhrn leteckých jednotek: bojové, zpravodajské, armádní l.

letek

, -tku m. horn. uhelný prach černého uhlí

letem

přísl. expr. velmi rychle: l. se nasnídat, vrátit; podívat se na knihu jen l. zběžně, letmo; jen tak…

letenka

, -y ž. (2. mn. -nek) jízdní lístek pro cestu letadlem: koupit si l-u; zpáteční l.

letenský

příd. k Letná (jm. stráně a pláně v Praze): l. tunel; l-á hřiště; přehlídka na L-é pláni, L-é sady

letěti

ned. (3. mn. -í, bud. poletí) 1. pohybovat se ve vzduchu vlastní schopností (o tvorech), vlastní sil…

letharg-

v. letarg-

†letilý

příd. starý, letitý: držel se, ač l., zpříma (Jir.); l. dub (Pal.)

letinka

, -y ž. pachuť objevující se u piva ponechaného na slunci, nejč. v létě

letiště

, s. (2. mn. -šť) vhodně upravené prostranství s různými zařízeními pro vzlétání a přistávání let…

letištní

příd. k letiště: l. plocha, trávník, zařízení; l. řád, služba; l. hotel, restaurace

letitý

příd. starý mnoho let, starší, jsoucí v letech; obstarožný, mnohaletý, starý: l. muž; l-á žena, lípa…

letka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. zool. dlouhé křídelní pero ptáků: silná, krátká, mohutná l.; havraní l.; za…

letkvar

v. lektvar

letkyně

v. letec

letmo

(*letmě, Řez.) přísl. 1. za letu, v letu: zast. ptáci se l. tahali o vlasy (Erb.); hnát se l. (Pal.)…

letmý

příd. 1. jako v letu, rychle provedený, velmi krátce trvající; prchavý, pomíjivý: l. okamžik, pohled…

letna

, -y ž. horn. slang. hlušina (Fuč.)

letňák

, -a m. (6. mn. -cích) (letňačka, -y ž.) ob., zprav. hanl. letní host: mít na bytě l-y; l-ci z Prahy…

letní

příd. k léto 1: l. měsíce, doba, parna, žár; l. šaty, cvičiště, rekreace; být na l-m bytě; l. hosté;…

letnice

, -ic ž. pomn. (3. -ím, -ům, 6. -cích, 7. -emi) svatodušní svátky: přijet domů o l-ích, na l.

letnicový

(zast. a nář. letniční, letničný) příd. k letnice: l-é (l-ční, Pal.) dny; l. vítr; l-ční mumraj (Slá…

letnička

, -y ž. (2. mn. -ček) zahr. l-y jednoleté rostliny (bot.) (op. trvalky)

letniční

, letničný v. letnicový

letník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. hist. poplatek místo sýra (dělaného o letnicích), kt. dávali sed…

letnina

, -y ž. mysl. usušené ratolesti listnatých stromů a dřevin, užívané v zimě jako krmivo pro zvěř

*letniště

, s. (2. mn. -šť) letovisko: (městečko) pro skvělé l. přímo stvořené (Rais)

letniti

ned. (3. mn. -í) rybn. l. rybník ponechávat přes léto bez vody, aby dno ozdravělo a provzdušilo se, …

letný

I příd. k léto 1. zast. a nář. letitý: l-á žena (Wint.); ďouka l-ější (Nov.) *2. letní: l-é nebe (Vr…

letný

II příd. kniž. k let *1. létavý: l. pták; l-á peruť (Pitt.); l-é chmýří; l-á slova (Staš.) vzletná, …

leto-

I první část složených slov spojující část druhou s významem slova léto, a to 1. jako s jejím předmě…

letohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) řidč. (dř.) výstavnější letní sídlo: l. Hvězda; l-y v zahradách; zdrob. let…

letokruh

, -u m. (6. mn. -zích) les. l-y roční přírůstky dřeva jevící se na příčném průřezu kmene jako soustř…

letopis

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. spis zaznamenávající události v časovém sledu; kronika, anály: starý l.; r…

letopisec

, -sce m. pisatel letopisů; kronikář, analista, chronograf: klášterní l.; čeští l-i; l. Nestor; leto…

letopočet

, -čtu m. (6. j. -u) 1. časové pořadí, kt. se počítá od jisté události zvolené za rozmezí; éra: křes…

letorost

, -u m. (6. j. -u) (†letorost, -i ž.) výhonek stromu n. křoviny vyrostlý za jeden rok: letošní, loňs…

leto-

II první část složených slov spojující část druhou s významem slova let jako s jejím předmětem (leto…

letoměr

, -u m. let. přístroj k měření a stanovení směru a rychlosti letu letadla

letovod

, -a m. voj. kdo zabezpečuje vzlet, shromáždění a přistání letounů a spolehlivou navigaci při provád…

letora

, -y ž. (z lat.) povaha, temperament: živá, vznětlivá, veselá, prudká l.; mít melancholickou l-u; bý…

letos

přísl. tohoto roku, v tomto roce: l. je mnoho ovoce; l. není loni (pořek.) doba se mění, vše se vyví…

letošák

, -a m. (6. mn. -cích) mysl. mládě černé zvěře do jednoho roku

letošek

, -ška m. letošní rok: l. je studený; zůstal tam až do l-a; pro l. to stačí

letoší

v. letošní

letošně

(*letůšně, Hol.) -te s. zeměd. letošní mládě, v běžném roce (letos) narozené zvíře; letošník: tlupa …

letošní

(obl. mor. letoší) příd. k letos: l. jaro; l. rok; l. úroda; l. knižní produkce; l-ší víno, rok (Her…

letošník

, -a m. (6. mn. -cích) zeměd. letošní mládě; letošně: koník l.; přen. expr. nejsem žádný l. (Šmil.)

letoucí

příd. jen expr. ve spoj. léta letoucí velmi dlouhá doba; v. léto

letoun

, -a m. 1. létající živočich; rychle se pohybující tvor: ostříž je výborný l.; – sport. závodník v j…

letounový

příd. k letoun, -u: l. přístroj

letounský

příd. k letoun, -a: l-é závody cyklistů

letovací

příd. sloužící k letování, týkající se letování; pájecí (tech.): l. lampa, pasta; l. práce

letovač

, -e m. (živ.) (letovačka v. t.) kdo provádí letování; páječ (tech.): zapracovaní, zruční l-i; l. rá…

letovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. k letovač (živ.): zručná l. 2. páječka (tech.): elektrická l.; rozžhavit l-…

letovadlo

, -a s. (2. mn. -del) páječka (tech.)

letovati

ned. (z něm.) (co; ~) spojovat kovové součásti roztavenou slitinou, tzv. pájkou; pájet (tech.) ○ pře…

-letovati

jen s předp.: v. letěti kromě na- dále po-

letovisko

, -a (mn. 2. -sk, -sek, 6. -cích, -kách) (*letoviště, -ě, 2. mn. -šť) s. místo, osada vhodná k letní…

letový

I příd. k let: l-á dráha, cesta; l. den; l. čas; l. řád pro dopravu letadly; l-é vlastnosti letadla

letový

II příd. řidč. k léto 2, 3: l-é kruhy na průřezu kmene letokruhy

letuška

, -y ž. (2. mn. -šek) 1. dopr. palubní průvodčí (v letadle); stevardka 2. zool. hmyzožravec s volnou…

letůšně

v. letošně

letvinka

, -y ž. nář. mladé výhonky větví jehličnatých stromů: (veverky) se pasou na l-ách (Hol.)

-letý

druhá část složených příd. jmen vyjadřující, že něco trvá, má takový počet let, jaký udává část prvn…

lumpenproletariát

[-pn-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm.) polit. (v třídní, zvl. kapitalistické společnosti) vrstva dekl…

máloletý

(†maloletný, Havl., Šaf.) příd. řidč. trvající, starý málo let; nezletilý, nedospělý: m-é děcko; p…

mandoleta

, -y ž. (R. Svob.), mandolát, -u m. (6. j. -u) (Herrm.) (z it.) (dř.) druh cukrovinek s přísadou man…

†mandoletář

, -e m. výrobce n. prodavač mandolet (Šim., V. Mrš.)

*milionletí

, s. milión let: celá statisíciletí a m. (Šal.)

mimolet

, -u m. (6. j. -u) zř. a zast. rychlý pohyb mimo: zatřpytit se v m-u; †mimoletný příd.: m-á trojka (…

mleti

v. mlíti

mletí

, s. melivo; v. též mlíti

mletý

příd. takový, kt. byl rozemlet: m. pepř, m-á skořice; v. též mlíti

mnoholetý

, mnoha- příd.: m-á práce, m-é přátelství trvající mnoho let; m-á zkušenost získaná za mnoho let; bo…

*mnoholiletý

příd. kolikaletý (Ner.)

mnohosetletý

(†mnohostoletý, Koll., Šaf.) příd.: m. boj

mnohostoletý

v. mnohosetletý

molet

příd. (neskl.) (z fr.) zast. hovor. kulatý, plný; baculatý, buclatý: m. ženská (Bass)

moleta

, -y ž. (z fr.) text. ocelový váleček používaný k přenosu vyrytého vzoru na tiskací válec

moletovati

ned. i dok. text. přenášet, přenést vyrytý vzor na tiskací válec pomocí molet

monofyletismus

[-tyz-], -mu m. (z řec. zákl.) biol. teorie, že urč. skupina organismů (rostlin, zvířat n. lidstva) …

mysleti

v. mysliti

mysliti

, mysleti ned. (3. mn. -í, rozk. -i, min. -slil, -slel, trp. -šlen) 1. vědomím postihovat skutečnost…

-mýšleti

jen s předp.: v. mysliti kromě na- se, na- (si), dále naroz- se, navy- se

nabolet se

dok. i ned. (3. mn. -í, -ejí) (koho, 2. p.) mnoho a často bolet (v. na- II): co se ho nohy nabolely

nadělovati

, řidč. nadíleti (3. mn. -ejí) ned. k naděliti: n. dětem; – iron. n. nové povinnosti

nadíleti

v. nadělovati

nadletěti

(3. mn. -í), nadlétnouti, ob. nadlítnout (min. -tl, podst. -tnutí) dok. řidč. (~; koho, co; nad koho…

nadletovati

v. nadlétávati

*nadomýšlet se

dok. (3. mn. -ejí) 1. (o kom, čem) mnoho přemýšlení věnovat (v. na- II): mnoho se n. o Závišově básn…

nakáleti

dok. (3. mn. -ejí) nadělat výkaly

nakvílet se

(3. mn. -í, -ejí), nakvíliti se (3. mn. -í) dok. nabědovat se (v. na- II): nakvílela se mnoho po smr…

nálet

, -u m. (6. j. -u) 1. letecký útok: n. nepřátelských bombardovacích letadel na město; sirény hlásí n…

naletěti

dok. (3. mn. -í) 1. (kam) letem se dostat: mouchy naletěly do pokoje 2. (nač) letem narazit: větroň …

*náletník

, -a m. (6. mn. -cích) letní host (Herrm.)

naletovati

ned. řidč. k naletěti 1, 2, k nalétnouti: do vlasů jí naletovaly mušky; – na okno začaly n. první ka…

naletovati

I dok. (co kam) letováním připevnit; přiletovat: n. držadlo

náletový

příd. k nálet: n. prostor; n-á trať

náplet

, -u m. (6. j. -u) pletený lem na oděvech z látky

napletichařit

dok. (3. mn. -í) expr. (co, při důrazu na množství čeho) pletichami natropit: ten toho napletichařil…

napřemýšlet se

dok. i ned. (3. mn. -ejí) (o čem; ~) mnoho a často přemýšlet (v. na- II): napřemýšlel se (o tom) až …

narozmýšlet se

dok. i ned. (3. mn. -ejí) strávit, trávit mnoho času rozmýšlením (v. na- II)

nastříleti

dok. (3. mn. -ejí) (co, při důrazu na množství čeho) 1. střílením ulovit ve větším množství: n. plný…

naváleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. řidč. (co) válením někam dopravit, někde nahromadit; navalit: voda naválela na…

navymýšlet se

(čeho), navymýšlet si (co; čeho) dok. i ned. (3. mn. -ejí) věnovat mnoho času vymýšlení (v. na- II):…

nazahálet se

dok. i ned. (3. mn. -ejí) mnoho a opětovně zahálet (v. na- II): nazahálel se v zimě dost

několikaletý

příd.: n-é studium; – n-é dítě

několikasetletý

(*několikastoletý Malý, *několikastaletý Sova) příd.: n. vývoj

neproletář

, -e m. kdo není proletář

neproletářský

příd. k neproletář; jiný než proletářský: n. původ; n-é vrstvy; n-á ideologie

nerozpletitelný

příd. řidč. takový, kt. nemůže být rozpleten: n-é klubko ornamentiky (K. Čap.); přísl. nerozpletit…

nezletilec

, -lce m. nezletilý člověk: ochrana n-ů; práv. nezletilá osoba

nezletilý

příd. neplnoletý: n-é děti; n-á osoba; práv. takový, kt. nedosáhl zákonem určeného věku (18 let), a …

niveleta

[ny-], -y ž. (z fr.) stav. čára vyznačující výškový průběh urč. části směrové stavby v její ose: n. …

noveleta

, -y ž. (z it.) liter. krátká novela I: napsat, číst n-u; zdrob. noveletka, -y ž.

obáleti

v. obalovati

oblet

, -u m. (6. j. -u) řidč. let kolem něčeho; obletění: o. města, krajiny; včel. včelí o. část krajiny,…

obletěti

(3. mn. -í), oblétnouti, ob. oblítnout (min. -tl, trp. -tnut) dok. 1. (co, koho; kde) vykonat let ve…

*obletovatel

, -e m. expr. ctitel, nápadník (Šlej.)

obletovati

ned. oblétat, oblétávat: ptáci obletují věž; včely obletovaly lípu; – závoj obletuje postavu; kouř o…

obmysliti

, obmysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -i, min. -il, -el, trp. -myšlen) 1. kniž. (koho čím) věnovat (co …

obmýšleti

(3. mn. -ejí, trp. -mýšlen) (†obmyšlovati Ner., *omýšleti Hol.) ned. k obmysliti: kniž. o. někoho př…

oboleti

dok. (3. mn. -í, -ejí) (koho, 4. p.) 1. stát se bolavým: klouby prstů klepáním ho obolely (Herrm.);

obsoletní

příd. (z lat.) poněk. zast. kniž. vyšlý z užívání; zastaralý: o. výrazy, fráze; o. léky

odeleta

, -y ž. (z fr. n. it. driv. řec. zákl.) liter. malá óda

odkotáleti se

, odkotaliti se v. odkutáleti se

odkouleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. koulením vzdálit, odkutálet, odkulit: o. sudy 2. řidč. (co; ~) koulením uskute…

odkutáleti

(3. mn. -ejí) (*odkutaliti Wint.) dok. kutálením vzdálit; odkulit, odvalit: o. soudek; odkutáleti …

odlet

, -u m. (6. j. -u) 1. odletění, odlétání: o. stěhovavých ptáků; o. vlaštovek; let. start a opuštění …

odletek

, -tku m. (6. mn. -tcích) co odletí, odpadne: o. kamene; text. vlákna, kt. odpadávají při počesávání…

odletěti

dok. (3. mn. -í) odlétnout 1. letem se vzdálit: holub odletěl; letadlo odletělo; odletím nejbližším …

odletovati

ned. k odlétnouti, k odletěti; odlétat, odlítat (ned.): ptactvo odletovalo; – papíry odletovaly; sní…

odletový

příd. k odlet 1: let. o-á hala na letišti

odmysliti

, odmysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -mysli, min. -slil, -slel, trp. -šlen) (co, *koho) při přemýšlení…

odmýšleti

ned. (3. mn. -ejí) k odmysliti: o. si ze světa vše živoucí; nemusit si nic o. ze svých dojmů

odstříleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. (co; ~) střílením se zhostit něčeho; splnit úkol střílet: odstříleli si svůj ú…

odtamhletud

zájm. přísl. ob. z tamtoho místa: je to služebné děvče o. (Vach.)

odváleti

dok. (3. mn. -ejí) válením odněkud dopravit: o. kameny; *odváleti se dok. odvalit se: dým se byl j…

odveleti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) voj. povelem n. rozkazem přemístit; úředně přeložit: důstojník byl odvel…

†okrášleti

ned. (3. mn. -ejí) (co) krášlit, okrašlovat: (dívky) okrášlejí rakev milence (Mácha)

omdlíti

, omdleti dok. (3. mn. -ejí, -í) 1. upadnout do mdlob n. do bezvědomí: o. rozčilením, bolestí, rados…

omeleta

, ob. amoleta (*omleta Ner.), -y ž. (z fr.) smažený pokrm z jemného litého těsta n. z rozkvedlaných …

omeletník

, ob. amoletník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) kruhová pánev na smažení omelet: smaltovaný, litinov…

omeletový

v. omeleta

omleta

v. omeleta

omletý

příd. hanl. častým užíváním zevšednělý: o-á fráze; o-é výrazy; o-é řeči; v. též omlíti

omrleti

, omrleti se ned. nář. civět, lelkovat (Kos.)

omýšleti

v. obmýšleti

*opleta

, -y ž. starost, nesnáz, opletačka: mít s něčím o-y (Šmil.)

opletačka

, -y ž. (2. mn. -ček) zprav. mn. opletačky expr. nepříjemné jednání, často s úřady ap.; opletání, po…

opletání

, oplétání, s. expr. opletačky: mít o. se soudem; mít z něčeho zbytečné o.; expr. zdrob. opletá…

†opletek

, -tku m. (6. mn. -tcích) zprav. mn. opletky nepříjemnost, nesnáz, opletačky: můžete mít z toho prok…

opletka

, -y ž. (2. mn. -tek) svlačcovec opletka (bot.)

opletník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) popínavá bylina s nálevkovitými bílými n. růžovými květy; bot. rod …

osmadvacetiletý

příd.: o-é manželství; o. muž

osmdesátiletý

příd.: o. vývoj; o. muž

osmiletý

příd.: o-á dcerka; o-á škola o osmi postupných ročnících; osmiletka, -y ž. (2. mn. -tek) (dř.) osmil…

osmnáctiletý

příd.: o. žalář; o. hoch

ostříleti

dok. (3. mn. -ejí) řidč. 1. (co) střílením opotřebovat: ostřílené šípy pseudovtipu (Ner.) 2. expr. (…

otáleti

(3. mn. -ejí) (*otalovati Herrm., Šmil.) ned. 1. (s čím; ~) nerozhodně odkládat (něj. čin), nepospíc…

ováleti

dok. (3. mn. -ejí) řidč. 1. (co v čem; co) válením obalit: o. knedlíky v mouce 2. řidč. (co) válením…

oželeti

(3. mn. -ejí, -í) kniž. (*oželiti, 3. mn. -í, Ner.) dok. 1. (koho, co, †čeho) projevit žal, lítost n…

padesátiletí

, s. období padesáti let; padesátiletý příd.

†pacholetský

(ps. též pacholecký) příd. pacholatům vlastní, pro pacholata příznačný, chlapecký; pacholecí: p-á ne…

†pacholetství

(ps. též pacholectví), -í s. pacholetský věk: od p-ctví až po stáří (Pražák)

pailletka

v. pajetka

paleta

I, -y ž. (z it.) deska, na kt. malíři roztírají a míchají barvy: p. s barvami; přen. kniž. pestrá p.…

paleta

II, -y ž. (z it.) 1. (zř. též poleta, -y ž., Ner., palet, -u m., 6. j. -u, Wint.) zast. ob. úřední p…

paleta

III, -y ž. (z it.) tech. deska na nožkách, na kt. se skládá zboží k přemístění n. k skladování

paletisace

[-tyza-], paletizace, -e ž. (z it. zákl.) tech. přemísťování n. skladování zboží na paletách III; za…

paletka

, -y ž. (2. mn. -tek) *1. zdrob. k paleta I: malířská p. (Pfleg.) 2. mysl. malířské pírko

paletní

v. paleta I

paleto

, -a s. (6. j. -u, -ě) (†paletó neskl. s., Ner., A. Mrš., †paletot, -u m., Jir., Sova) (z fr.) polod…

paletový

v. paleta I a paleto

pamflet

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z angl. driv. střlat. jm. Pamphilus) ostrý, útočný, hanlivý leták, článek; h…

pamfletář

, pamfletářský v. pamfletista

*pamfletářství

, s. skládání pamfletů, činnost pamfletáře (Erb., Šal.)

pamfletický

v. pamflet

pamfletista

[-ty-], -y (1. mn. -é), pamfletář, -e m. autor pamfletů; hanopisec: břitký p.; jízlivost p-áře; pamf…

pamfletní

, pamfletový, pamflítek v. pamflet

patnáctiletý

příd.: výsledek p-é práce; p. hoch

peleta

, -y ž. (z fr.) hut. sbalek

peletisace

[-tyza-], peletizace, -e ž. (z fr.) hut. sbalování

peleton

v. peloton

pětadvacetiletý

příd.: p-é zaměstnání; p. muž

pětiletí

, s. období pěti let: oslavovat p. své činnosti; pětiletý příd.: p-á práce; p. plán na pět let, p…

pětiletka

, -y ž. (2. mn. -tek) pětiletý (hospodářský) plán; období pětiletého plánu: třetí p.; úkoly plánovan…

pětistoletý

v. pětsetletý

pětitisíciletý

příd. trvající, starý pět tisíc let: p-é období

†pětmecítmaletý

příd. pětadvacetiletý: mladík asi p. (Arb.)

pětsetletý

, pětisetletý (*pětistyletý K. Čap., *pětistoletý Tyl) příd. pět set let starý: věštba pětsetletá (V…

†pileta

, -y ž. (z fr. zákl.) pozvánka, vstupenka: p-y do divadla (Herrm.); zdrob. †piletka, -y ž.: pochva…

píleti

v. píliti

pleť

, -ti ž. (mn. 3. -ím, 6. -ích, 7. -ťmi) 1. povrch lidské kůže (zvl. na obličeji): snědá, svěží, bled…

pletací

příd. sloužící, užívaný k pletení: p. dráty; p. potřeby; text. p. stroj na strojní pletení

pletač

, -e m. (pletačka, -y ž.) kdo se zaměstnává pletením něčeho n. průmyslovou výrobou pleteného zboží; …

†pletánek

, -nku m. (6. mn. -ncích) (zprav. mn.) cop: holky (měly) zapletené p-y (Něm.)

pletárna

, -y ž. (2. mn. -ren) dílna, podnik vyrábějící zboží pletením: p. punčoch, prádla; p. lan; expr. z…

pletař

, -e m. (pletařka, -y ž.) pletač; (dř. též) majitel pletárny: p. lan, textilní továrna přijme p-e a …

pletařina

, -y ž. ob. pletařství

pletařský

příd. k pletař: p. průmysl, p-é závody; p-á práce

pletařství

, s. pletařské zaměstnání; pletařský závod; pletařský průmysl: pracovat v p.

pleteň

, -ně ž. kniž. spleť: p. kořenů; p. žilek; anat. nervová p. síťovitě propletený svazek cév n. nervů:…

pletencový

příd. k pletenec: výtv. P. motiv

pletenec

, -nce m. 1. soubor předmětů spletených n. jinak dohromady spojených; svazek: p-e česneku a cibule; …

pletení

, s. 1. rozdělaná pletená ruční práce: vzala s sebou do vlaku p. 2. řidč. pletivo, výplet: rákoso…

pletenice

, -e ž. 1. poněk. zast. zmatek, chaos vzniklý spletením něčeho; motanice: p. názorů směsice; p. myšl…

pletenina

, -y ž. 1. pletivo: slaměná p.; p. mříže (Něm.) 2. text. pletená látka; úplet: šaty z p-y *3. zmatek…

pletenka

(*pleténka Kosm., *pletýnka John, *pletynka Preis.), -y ž. (2. mn. -nek) poněk. zast. a nář. velká p…

pleteňovitý

příd. med. p. nádor rozrůstající se na způsob pleteně

pleteňový

příd. k pleteň: med. p-á obrna postihující nervovou pleteň

pletený

příd. pletením vytvořený, zhotovený: ručně p. svetr; strojově p-é rukavice; továrna na p-é zboží sve…

pleticha

, -y ž. (zprav. mn.) 1. falešné, postranní, pokrytecké n. úskočné jednání k poškození někoho; pikle,…

pletichář

, -e m. (pletichářka, -y ž.) kdo strojí pletichy, pikle; intrikán 1: pro hnaný, úskočný p.; politick…

pletichařit

ned. (3. mn. -í) strojit, osnovat pletichy, pikle; intrikovat: zákulisně p.; někdejší politické plet…

pletichářský

příd. k pletichář; intrikánský: p. pochlebník; p. záměr; přísl. pletichářsky

pletichářství

, s. souhrn vlastností pleticháře; pletichářský čin; intrikánství: p. jako povahový rys; p. diplo…

*pletichat

ned. pletichařit: p. za zády (Vrba)

*pletina

, -y ž. spleť: p-y otáčivých rostlin (Sab.)

pletivo

, -a s. (6. j. -u) 1. plošný výrobek zhotovený pletením: klobouk ze slaměného p-a; síto s jemným p-e…

pletivový

příd. k pletivo: zbož. p. plot z drátěného pletiva

pletka

, -y ž. (2. mn. -tek) (zprav. mn.) 1. lehkovážný, zprav. utajovaný milostný vztah, styk: mít pletky …

†pletkář

, -e m. (†pletkářka, -y ž., Vin.) pletichář (Čel.)

*pletkařit

ned. (3. mn. -í) pletichařit: diplomatické pletkaření (Hol.)

*pletkářství

, s. pletichářství (Uh.)

pletýnka

, pletynka v. pletenka

pletysmograf

[-zm-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. přístroj měřící objemové změny cév způsobené krevním ob…

plnoletí

, s. poněk. zast. plnoletost, zletilost: dosáhnout p.; den p.; plnoletý příd. zletilý: stát se p-…

-plnoletiti

jen s předp.: zplnoletiti

poběleti

dok. (3. mn. -ejí) řidč. kniž. (trochu) zbělet: pobělela hrůzou (Šrám.) zbledla; hlava pobělela (O. …

poboleti

dok. (3. mn. -í, -ejí) (~; koho, 4. p.) kratší chvíli bolet: štípnutí vosy (tě) chvilku pobolí

podíleti

ned. (3. mn. -ejí) k poděliti 1; podělovat: almužník je (chudé) podílel (Olb.); podílela děti krajíč…

*podlet

, -u m. (6. j. -u, -ě) podletování, podletění: šperk strání ve vod bystrém p-ě (Hál.)

podletěti

dok. (3. mn. -í) (co) proletět pod něčím: letec podletěl most

podletí

, -í (*podléto, -a, Heyd., Vrchl.) s. 1. kniž. období před počátkem léta, pozdní, jaro, časné léto:

podletní

příd. kniž. k podletí 1, 2: dlouhý p. večer (Staš.); – doba letní a p. (Ner.); přísl. *podletně: z…

pokáleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) 1. kálením znečistit, potřísnit: pták své hnízdo pokálí; obraz pokálený muší…

pokvíleti

(3. mn. -ejí, rozk. -ej), řidč. pokvíliti (3. mn. -í, rozk. -kvil) dok. něj. dobu kvílet, kvílit: po…

*polet

, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. poletování: p. vrabčíka s haluze na haluz (Čech); sníh v p-u (Maj.) 2. r…

poleta

v. paleta II

*poletavec

, -vce m. polétavý pták: ptáci p-i (Hol.); přen. polétavý člověk (Maj.)

polétavý

, poletavý (*poletný Heyd.) příd. k polétati; poletující: p. pták, motýl, brouk; p-á semena; byla to…

poletěti

(3. mn. -í), polétnouti (min. -tl, podst. -tnutí), ob. polítnout dok. poněk. zast. popolétnout; expr…

†poletí

, s. doba po vrcholném létě (Jg. aj.)

†poletní

příd. následující po vrcholném létě: p. dnové (Třeb.)

poletný

v. poletavý

poletovati

ned. 1. k polétnouti, polítnout, poletěti; polétat (ned.), létat 1, vznášet se: hejna racků poletují…

poletucha

, -y ž. hlodavec (příbuzný veverce) s volnou kůží podél boků, jež umožňuje padákovitý let; zool. rod…

pololetí

, řidč. půl- (†polou- Rezek), s. 1. polovina roku: plán práce pro první p.; zimní, letní p. školn…

poloproletariát

, -u m. polit., publ. společenská vrstva blízká proletariátu: zemědělský p.; poloproletář, -e m. pol…

polyfyletismus

[-tyz-], -mu m. biol. teorie, že urč. skupina organismů vznikla polyfylogenezí (op. monofyletismus);…

pomysliti

, pomysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -i, min. -slil, -slel, trp. -šlen) 1. též pomysliti si, pomysleti…

pomýšleti

ned. (3. mn. -ejí) k pomysliti 1, 2: při svém jednání vždy pomýšlela na matku; nepomýšlí ještě na od…

poodletěti

, poodlétnouti, ob. poodlítnout dok. o malou vzdálenost odletět, odlétnout: pták poodletěl; papír po…

popleta

, -y m. i ž. ob. expr. kdo všechno poplete: to je starý p.; zdrob. *popletka, -y m. i ž. (Svob.)

popletenost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je popletený (ve význ. 2, 3); pomatenost; zmatenost: p. šílen…

popletený

příd. *1. spletený, zmotaný, zdrchaný: p-é vlasy (Hol.) 2. neuspořádaný, z matený, chaotický: p-é vy…

popoletěti

, popolétnouti, ob. popolítnout dok. odletět o malou vzdálenost: poštolka vždy popoletí; (krkavci) p…

popřemýšleti

dok. řidč. něj. dobu přemýšlet (Sova)

postříleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. (koho, co) postupně zastřelit; odstřílet 2: p. škodnou; p. zajatce; p. vzbouře…

pošíleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. řidč. (poněkud) zešílet: nábožensky pošílel (Vrba) *2. (koho, 4. p.) pobláznit…

poumdlíti

[po-u-], poumdleti dok. řidč. poněkud zemdlít, umdlít: ruka poumdlí; přen. radost nemůže p. (Slád.)

pováleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. (co) k váleti; něj. dobu válet: p. ozimy; poválením zpevnit půdu uválením; – p…

poveleti

dok. (3. mn. -í) (~; co) dát povel, rozkázat: p. k útoku; povelel jít; povelel, aby se seřadili; vel…

povyletěti

, povylétnouti, ob. povylítnout dok. trochu vylétnout: skřivani povyletěli nad úhory (R. Svob.); ptá…

povzlet

, -u m. (6. j. -u) řidč. kniž. 1. krátký vzlet nahoru n. kousek dál: první p-y ptáčat 2. citové povz…

povzlétati

, řidč. povzletovati ned. kniž. k povzletěti, povzlétnouti: skřivan povzlétá do výše; přen. mysl se …

povzletěti

, povzlétnouti dok. kniž. trochu, krátce vzletět: pták povzletěl, povzlétl z rákosí; přen. myšlenka …

pozakvíleti

dok. řidč. kniž. poněkud, na chvilku zakvílet (Sova)

†poželeti

dok. (3. mn. -í) (koho, čeho) oželet 1, 2: zemru-li, ni jedna duše nepoželí mne (Slád.); – byl bych …

†praletý

příd. prastarý: p. kroj (Něm.)

probělati

, proběleti (3. mn. -ejí) dok. k probělávati: vlasy mu probělaly; tráva probělala prvními květy (Vrb…

proboleti

dok. (3. mn. -í, -ejí) řidč. kniž. (co) proniknout, prostoupit bolem: nás jaro probolelo až do koneč…

prodleti

v. prodlíti

prodlíti

, poněk. řidč. prodleti dok. (1. j. -dlím, 3. mn. -dlejí, -dlí, rozk. -dli, min. -dlel, podst. -dlen…

proklatec

(*prokletec Třeb.), -tce m. (*prokletkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní, Třeb.) expr. proklatý, člověk: t…

proklatý

, prokletý příd. 1. takový, nad nímž byla vyslovena kletba n. vynesena klatba: p. člověk; p-é místo

proklet-

v. též proklat-

prokletí

, s. kletba 1: být stižen p-m; zbavit někoho p.; zasluhovat věčného p. (Tyl)

prokvíleti

(3. mn. -ejí, rozk. -ej), řidč. prokvíliti (3. mn. -í, rozk. -kvil) dok. (co) strávit (čas) kvílením…

prolet

, -u m. (6. j. -u) kniž. proletování, proletění: noční p. netopýří (Šim.); včel. p. včel výlet, při …

proletarianismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. řidč. kniž. myšlenkový proud (zejm. v literatuře po 1. svět. válce) z…

proletariát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. (v kapit.) vykořisťovaná společenská třída, kt. je nucena prodáva…

proletarisace

[-za-], proletarizace, -e ž. (v kapit.) deklasování (zvl. příslušníků drobné buržoazie, rolnictva, i…

proletarismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. kniž. 1. řidč. souhrn proletářských otázek, proletářská myšlenka: p. l…

proletarisovati

[-zo-], proletarizovati ned. (koho, co) postihovat proletarizací: proletarizovaná maloburžoazie; hos…

proletář

, -e m. (proletářka, -y ž.) 1. příslušník proletariátu (ve význ. 1): p-i všech zemí, spojte se (hesl…

proletářský

příd. k proletář: p-á rodina, čtvrť; p-á revoluce; p-é uvědomění; p-á nemoc (Halas st. aj.) tuberkul…

proletářství

, s. příslušnost k proletariátu, proletářský původ: p. Nerudova mládí

proletářstvo

, -a s. poněk. zast. proletáři (jako celek); proletariát: bezpráví vládnoucí třídy na p-u (Právo l.)

prolétati

I, proletovati, často prolítat ned. k proletěti, prolétnouti, prolítnout 1-3; prolétávat 2: letadlo …

proletěti

(3. mn. -í), prolétnouti, často prolítnout (min. -tl, podst. -tnutí) dok. 1. (kudy; co) vykonat let …

proletkult

, -u m. (6. j. -u) (z rus.) zkr. slovo pro proletářskou kulturu; P. (v sovětském prostředí v l. 1917…

proletkultovec

, -vce m. stoupenec Proletkultu

proletovati

v. prolétati (ned.)

promysliti

, promysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -mysli, min. -il, -el, trp. -šlen) (co) 1. v mysli důkladně prob…

promýšleti

(3. mn. -ejí) (*promyšlovati Ner.) ned. k promysliti, promysleti 1: p. úlohu, postup

proplet

, -u m. (6. j. -u) 1. text. propletení vláken u netkaných textilií *2. bás. spleť, směs (Vrchl.);

propletenec

, -nce m. expr. spletenina, spleť: provazový p.; p. pijavic (Lustig); přen. p. příběhů; p. starostí

propřemýšleti

dok. (3. mn. -ejí) řidč. (co) strávit (čas) přemýšlením: p. celou noc

prostříleti

dok. (3. mn. -ejí) 1. (co, koho) střelami naskrz provrtat, proděravit, poranit: p. hradby, zdi domů;…

*prosvětlati

, *prosvětleti (3. mn. -ejí) (Kultura) dok. stát se světlým: les prosvětlal (Nový)

protiletadlový

příd. voj. určený k ničení nepřátelských letadel: p-é dělostřelectvo

protiletecký

příd. sloužící k ochraně před leteckými útoky: p-á obrana civilní obrana (odb.); voj. p. úkryt

prováleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) 1. řidč. válením n. častým užíváním promačkat, poškodit: p. lehátko; provále…

prozaháleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) promeškat, promarnit zahálením; prolenošit: co na jedné straně získá, na dru…

průlet

, -u m. (6. j. -u) proletění, prolétání, prolétávání: p. meteoru ovzduším; p. míče košem (při košíko…

průletový

příd. k průlet: letecký přístav výchozí, cílový i p.

průplet

, -u m. (6. j. -u) řidč. proplétání: p-y při tanci; přen. p-y příhod (Vanč.); těl. procházení mezi p…

přeboleti

dok. (3. mn. -í, -ejí) 1. (~; koho, 4. p.) přestat bolet; přestat cítit bolest; obolet 2: všechno je…

předletěti

dok. (3. mn. -í) řidč. poněk. zast. (co) letem předstihnout, v letu předhonit: stíhačka předletěla b…

předletí

, s. řidč. období před počátkem léta

předletní

příd. jsoucí před létem: p. pršky

*předletovati

ned. k předletěti: sedmihlásek předletoval skřivany (Maj.)

předletový

příd. vztahující se k době před letem: p-á příprava osádek

překutáleti se

dok. (3. mn. -ejí) řidč. překulit se, převalit se 3: klouček se překutálel upadl; p. se nazad; přen.…

přelet

, -u m. (6. j. -u) 1. let přes něco, z jedné strany na druhou, z místa na místo: p. ptáků; p. letadl…

přeletěti

(3. mn. -í), přelétnouti, ob. přelítnout (min. -tl, trp. -tnut) dok. 1. (co; přes co; nad čím) letem…

přeletný

příd. kniž. přelétavý 3-5: p-á láska (Vanč.); – p. stín (Sova); – p. dojem (K. J. Ben.); přísl. př…

přeletovati

dok. (co) znovu sletovat, zaletovat: p. plech, konvici

přeletovati

I (nář. přelitovat) ned. k přeletěti, přelétnouti, přelítnout 1-3, 5; přelétat 1-4, 6, přelétávat 2:…

přeletový

příd. k přelet 1: p. úsek nad cizím územím; p-á linie

přemysliti

, přemysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -mysli, min. -slil, -slel, trp. -šlen) 1. poněk. zast. (co) prom…

přemýšleti

(3. mn. -ejí) (†přemyšlovati Jir., A. Mrš. aj.) ned. 1. myslit 1; (o kom, čem; řidč. nad čím; †nač S…

převáleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) 1. (znovu) uválet, zválet: p. těsto hnětením, válením (znovu) zpracovat; zem…

přeželeti

dok. (3. mn. -ejí, -í) řidč. 1. (koho, co) oželet 2: už sestru přeželela; dovedla všechno p. 2. (co)…

*přidíleti

ned. (3. mn. -ejí) k přiděliti 1: p. věci (k vyřízení) (Rón)

přikouleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) koulením dopravit blíže; přikutálet, přikulit: p. obruč, sudy; přikouleti …

přikutáleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) kutálením dopravit blíže; přikulit, přikoulet: p. sudy, bečku; přikutáleti…

přílet

, -u m. (6. j. -u) přilétnutí, přilétání (op. odlet 1): p. tažných ptáků; p. delegace

přilétati

, ob. přilítat, řidč. přiletovati ned. k přiletěti, přilétnouti: z dálky přilétalo hejno ptáků; p. l…

přiletěti

(3. mn. -í), přilétnouti, ob. přilítnout (min. -tl, podst. -tnutí) dok. 1. (odkud; kam; ~) letem se …

přiletovati

dok. (co) letováním připevnit; naletovat: p. ucho k hrnci

přiletovati

I ned. v. přilétati

příletový

příd. k přílet: p-á plocha letiště; p-á data stěhovavých ptáků

*přimíleti se

ned. (3. mn. -ejí) k přimíliti se: darmo se ke mně přimílíš (Klicp.)

přimysliti

, přimysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -i, min. -slil, -slel, trp. -šlen) (co, *koho) domýšlením, vymýš…

přimýšleti

(3. mn. -ejí) (*přimyšlovati Mah.) ned. k přimysliti: p. (si) další příběhy

přípletek

, -tku m. nář. stuha (provázek) vpletená do konce copu, biče ap.: p. na biči (Hol.)

přípletka

, -y ž. (2. mn. -tek) houba cizopasící na jehličnatých dřevinách a slepující jejich jehlice; bot. ro…

†přitouleti se

ned. (3. mn. -ejí) k přituliti se, vinout se, přivíjet se, tulit se: přitoulí se k sobě dítek pár (Č…

přiváleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) 1. válením někam dopravit: p. sudy k vozu 2. válením přitlačit, přitisknout;…

půlléto

(*polo- Pfleg., †polou- Šaf.), -a s. poněk. zast. doba půl roku; pololetí 1: několikrát v p-ě; půlle…

půlstaletí

, půlstaletý v. půlstoletí

půlstoletí

, řidč. polo- (*půlstaletí Prav.), s. polovina století, padesát let: události posledního p.; -sto…

půltisíciletí

, s. polovička tisíciletí: historické události posledního p.; půltisíciletý příd. trvající, starý…

roleta

, -y ž. (z fr.) 1. stahovací záclona v okně: plátěná, dřevěná r.; spustit, vytáhnout r-y 2. ochranný…

rozběliti se

(3. mn. -í), rozběleti se (3. mn. -ejí) (*rozbělati se Šlej.) dok. řidč. kniž. stát se bílým; projev…

rozboleti

(koho, 4. p.), řidč. rozboleti se (komu) dok. (3. mn. -í, -ejí) (o části těla) začít (zprav. silně) …

rozdíleti

ned. (3. mn. -ejí) k rozděliti 3: r. ceny, dárky, zpěvákům noty; r. snídani; r. úlohy; voj. rozdílen…

rozkotáleti se

v. rozkutáleti

rozkouleti

dok. (3. mn. -ejí) řidč. (co) způsobit, že se něco začne koulet; rozkutálet 2: r. obruč; rozkoulet…

rozkutáleti

dok. (3. mn. -ejí) (co) 1. kutálením rozptýlit: r. kuličky; expr. r. nashromážděné krejcary (Vrba) r…

rozkvíleti se

(3. mn. -ejí, rozk. -ej) (*rozkvíliti se, 3. mn. -í, rozk. -kvil, Pal.) dok. dát se do kvílení; rozn…

rozlet

, -u m. (6. j. -u) 1. řidč. rozlétnutí, vzlétnutí (ptáka): k r-u zdvižený pták (L. Steh.); otevříti …

rozlétati se

I, rozletovati se, ob. rozlítat se ned. k rozletěti se, rozlétnouti se, rozlítnout se: ptáci se popl…

rozletěti se

(3. mn. -í), rozlétnouti se, ob. rozlítnout se, poněk. zast. řidč. rozletnouti se (Jir., Vrchl., Mac…

†rozletitý

příd. jako k letu roztažený, rozpřažený 1: orlice s r-mi křídly (Vojtíšek) rozepjatými 2; uvolněný, …

rozlétlý

, poněk. zast. řidč. rozletlý příd. kniž. takový, kt. se rozlétl: rozletlá vrata (Čech); zprav. přen…

rozlétnouti se

, rozletnouti se v. rozletěti se

rozletovati

dok. (co) rozdělit, rozrušit něco sletovaného: r. plechovku; rozletovati se dok. povolit ve sletov…

rozletovati se

ned. v. rozlétati se ned.

rozmysliti si

, rozmysleti si dok. (3. mn. -í, rozk. -i, min. -il, -el, trp. -šlen) 1. též řidč. poněk. zast. rozm…