lože (†lůže), -e s. 1. kniž. místo upravené k ležení, ke spaní (zprav. postel); lůžko: babiččino l.; svatební l.; smrtelné l.; chystat, upravovat l.; měkce vystlané l.; lůže pod nebesy (Jir.); z mechu si udělali malované lůže (Něm.); odebrat se na l. jít spát; být upoután na l. být nemocen; na smrtelném loži před smrtí; Záhořovo l. nezměrné pekelné mučení (v stejnojmenné Erbenově básni), přen. expr. nepohodlné lůžko; Prokrustovo l. o něčem tísnícím, násilně omezujícím (podle řec. báje o loupežníku Prokrustovi, který kladl pocestné na lože a podle jeho délky jim nohy natahoval n. usekával); mysl. místo, kde se srstnatá zvěř složila k odpočinku n. postřelená zalehla 2. poněk. zast. manželské spojení: děti z prvního l. z prvního manželství; děti z manželského l. zplozené v manželství; děti z nemanželského l. nemanželského původu 3. geol. vrstva užitkové horniny: solné l.; tech. pískové l. vrstva písku sloužící k filtrování vody, chlazení hutnických polotovarů ap. 4. spodek něčeho, zvl. pevný spodek něco nesoucí: l. řeky koryto, řečiště; tech. l. motoru, soustruhu; žel. štěrkové l. trati štěrk, na němž spočívají pražce; zdrob. lůžko, lůžečko v. t.; expr. *ložíčko, -a s.