místo I přísl. a předl. I. přísl. 1. vyjadřuje záměnu, náhradu, zastoupení: m. do smíchu dala se do pláče; m. v devět přišel v osm 2. ve spoj. se sp. co, aby ap. v platnosti sp. výrazu podřadicího uvozuje vedl. větu vyjadřující skutečnost, kt. měla nastat, ale byla nahrazena jinou: m. co ho měl vyslýchat, přátelsky s ním hovořil; m. aby dítě ošetřila, odešla za zábavou II. (nář. též místová, Těsn., A. Mrš.) předl. s 2. p. náhradou, záměnou za někoho, něco: m. tří přišlo pět osob; střelit kozla m. srnce, přen. chybit, zmýlit se; v. též namísto, namístě