maštal (zast. maštel, Pfleg. aj., marštal, Havl., mařtal, Jir. aj.), -e ž. (z něm.) poněk. zast. ob. konírna, řidč. stáj, chlév (vůbec): zavést koně do m-e; poklidit v m-i; → expr. zdrob. maštálka, -y ž.; — maštalový, maštalní příd.: m-á, m-ní svítilna