mandát, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. pověření, příkaz, plná moc: dostat, dát m.; Plechanov neměl (na kongres) m. za žádnou organisaci (Z. Nej.); mezinár. práv. soustava správy zřízená po 1. světové válce nad bývalými německými koloniemi a nad územím odňatým Turecku 2. funkce členů veřejnoprávních sborů: poslanecký m.; uprázdněný m.; ucházet se o m.; vykonávat m. 3. hist. (zprav. panovníkova) listina nařizovacího obsahu upravující dosavadní právní stav: m. Vladislavův proti jednotě bratrské; pánům se lehko vydávají m-y (Kapl.); mandátní příd. k 1, 2: práv. m. řízení soudní řízení rozkazní; m. smlouva příkazní, dř. zmocňovací; – m. území; mandátový příd. k 2: polit. m. výbor který ověřuje po volbách správnost volby a během zasedání vyřizuje všechny věci týkající se poslaneckých mandátů; přísl. mandátově