mandle, -e ž. (z něm. driv. it. driv. semit.) 1. (zast. též mandl, -u m.) plod mandloně; chutné semeno (jádro) z tohoto plodu: loupané m.; sladké, hořké, slané m.; spařovat m.; hrozinky a m. do vánoček; pražené m.; maso je jako m. (expr.) velmi chutné; kaše z mandlův (Jir.); chutná jako mandl (Baar) 2. mandloň (bot.), mandlovník: háje citrónů a mandlí (Čech) 3. anat. lymfatická tkáň (mající velikost a podobu mandle), tonzila: patrová, hltanová (nosní, třetí) m.; zánět mandlí; vzít, brát m.; ♦ ob. mít spadlé m. bolest v krku; expr. zdvihnout někomu m. rázně proti němu zakročit 4. geol. výplň v dutinách vyvřelých hornin tvořená druhotnými nerosty; → zdrob. mandlička, -y ž.: — mandlový v. t.