matka, -y ž. (2. mn. -tek) 1. žena mající dítě, žena ve vztahu k svému dítěti: mladá m.; stala se matkou; děti mají podobu po matce; cítí se matkou je těhotná; starat se o někoho jako m. pečlivě; nevlastní m. manželka otce dítěte, které sama neporodila; m. rodu zakladatelka rodu, pramáti; křestní m. (zast.) kmotra; náb. M. boží (v křesťanském pojetí) Panna Maria, matka Kristova; expr. matko boží (zvolání vyjadřující podiv ap.) 2. fam. a expr. (zejm. v oslovení) starší žena vůbec, zvl. venkovská; manželka: jak se daří, matko? 3. zvířecí samice mající mladé: hříbata poskakovala kolem matek (Něm.); husí m. (Baar); zeměd. bahnice; včel. včelí královna (zool.) 4. žena pečlivě se o někoho n. o něco starající, někoho n. něco ochraňující n. moudře řídící ap.; příznivkyně, ochránkyně, dobroditelka: královna byla svým poddaným matkou; m. studentů; Paní Marjánka, m. pluku div. hra Josefa Kajetána Tyla; přen. koza je matkou chudých živitelkou 5. kniž. něco, k čemu má člověk vztah jako dítě k matce, co považuje za původce života, co má vzhledem k něčemu jinému podobný vztah jako matka k dětem ap.: m. země; m. vlast; m. příroda; Praha, m. měst 6. kniž. (čeho) původ, zdroj, příčina, základ: zvl. v pořek. opakování je m. vědění; nevzdělanost je m. pověry; opatrnost m. moudrosti; žert. lenost m. vynalézavosti; náb. Maria, matko milosti (Erb.) dárkyně 7. zast. a ob. děloha 8. matice (tech.): šroubová m.; → expr. zdrob. matička v. t., k 1, 2, 4 matinka, -y ž.: paní m.; ale, m-o (Ner.) (v oslovení prosté ženy); velebná m. (Čap.-Ch., John) abatyše; → příd. přivl. matčin: m-a péče; zahr. m-o jablko nonetit