Upozornění: je zobrazeno pouze prvních 500 z 542 nalezených heslových statí.

adaptometr

, -u m. med. přístroj k měření rychlosti adaptace oka

aerofotogrammetrie

, -e ž. určování rozměrů fotografickými snímky provedenými z letadel na dvou různých místech

agrometeorolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v agrometeorologii; agrometeorologie, -e ž. zemědělská mete…

aktinometr

[-ty-], -u m. (z řec. zákl.) fyz. přístroj k měření energie zářivé; -metrie, -e ž. fyz. nauka o měře…

albuminometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) med. přístroj sloužící k určování bílkoviny v moči

algesimetr

[-zi-], algezimetr, -u m. (z řec. zákl.) med. přístroj k měření citlivosti kožní

alkoholometr

, -u m. alkoholoměr

altimetr

[-ty-], -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. geodetický přístroj k měření svislých úhlů

ametyst

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) miner. průhledný fialový polodrahokam, odrůda křemene: a. zasazený v prs…

ampérmetr

, -u m. fyz. přístroj na měření elektrického proudu v ampérech

anemometr

, -u m. meteor. přístroj na měření rychlosti n. směru větru; větroměr

antropometrie

, -e ž. anat. nauka o měření lidského těla; antropometrický příd.: a-á metoda; a. výzkum mládeže;

areometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. hustoměr

aritmetik

[-tyk], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) kdo se zabývá aritmetikou

aritmetika

[-ty-], -y ž. (z řec.) část matematiky zabývající se vztahy mezi čísly; přen. volební a. vypočítaný …

astrometrie

, -e ž. měření poloh, pohybů a vzdáleností nebeských těles

asymetrie

, -e ž. nedostatek symetrie; nesouměrnost; asymetrický příd. nesouměrný: a. květ; chem. a. uhlík růz…

audiometr

[-dy-], -u m. (z lat. + řec. zákl.) med. elektrický přístroj k měření citlivosti sluchu; -metrie, -e…

autokosmetika

[-ty-], -y ž. 1. pečování o čistotu a povrchovou úpravu aut a motor. vozidel vůbec 2. slang. čisticí…

axonometrie

, -e ž. (z řec. zákl.) mat. promítání na rovinu, která není ani vodorovná, ani svislá

barometr

, -u m. tlakoměr: b. klesá, stoupá; rtuťový b.; přen. b. našeho hospodářství; b. veřejného mínění uk…

batymetr

(nespr. bato-), -u m. tech. hloubkoměr; batymetrie, -e ž. měření vodních hloubek; batymetrický příd.…

bimetal

, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) tech. materiál vzniklý spojením dvou kovů n. slitin růz. vl…

bimetalismus

[-iz-], -mu m. ekon. soustava založená na zlatě a stříbře; bimetalistický [-ty-] příd.: b-á soustava…

biometrie

, -e ž. biol. vědní obor zabývající se zjišťováním kvantitativních znaků (délky, výšky ap.) organism…

bolometr

, -u m. (z řec. zákl.) hvězd. přístroj na měření zářivé energie; -metrický příd.

bombomet

, -u m. (6. j. -u) (za první světové války) zbraň na vrhání bomb; -metčík, -a m. (6. mn. -cích) vojá…

butyrometr

, -u m. (z řec. zákl.) potrav. tukoměr

centimetr

, -u m. 1. setina metru (délkového, zn. cm): délkový, čtvereční, krychlový c. 2. ob. plátěná krejčov…

-centimetrový

příd. druhá část složeného příd. jm. vyjadřující délku nějakého předmětu v počtu centimetrů udávaném…

citometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. plovákové měřidlo s rotačním pohybem na měření průtokového množs…

cyklometr

, -u m. zeměměř. přístroj k přibližnému měření délek na plánech a vzdáleností na zeměpisných mapách

cyrilometodějský

příd. týkající se slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje: doba c-á druhá polovina 9. stol.; c-é pa…

čtvrtmetrový

příd.: č-á anténa

čtyřicetikilometrový

, čtyřicíti- příd.: č-á vzdálenost, rychlost

decimetr

, -u m. desetina metru (délkového, zn. dm): měřit pět d-ů; čtvereční, krychlový d.

dendrometr

, -u m. les. přístroj k měření průměru a výšek stojících stromů; stromoměr; dendrometrie, -e ž. les.…

densimetr

[-zi-], denzimetr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fyz. hustoměr

denzimetr

v. densimetr

desetikilometrový

, desíti- příd.: d-á vzdálenost, rychlost

desetimetrový

, desíti- příd.: d-á výška

devadesátikilometrový

příd.: d-á rychlost, vzdálenost

devětadvacetimetrový

příd.: d-á hloubka

devětsetkilometrový

, devítiset- příd.: d-á vzdálenost

diametr

[dy-], -u m. (z řec.) geom. průměr

diametrální

[dy-] příd. 1. geom. k diametr: d. body krajní body průměru kružnice, elipsy, hyperboly 2. protichůd…

dlouhometrážní

příd. film. mající metráž nad 2000 m: d. film celovečerní

dometati

ned. k domésti

dosimetr

[dozi-], dozimetr, -u m. (z řec. zákl.) fyz. měřič množství energie paprsků rentgenových n. radioakt…

drosometr

[-zo-], -u m. (z řec. zákl.) meteor. rosoměr

dvacetikilometrový

, dvacíti- příd.: d-á vzdálenost; d. pochod; d-á rychlost

dvacetimetrový

, dvacíti- příd.: d-á vzdálenost

dvanáctikilometrový

příd.: d-á vzdálenost

dvanáctimetrový

příd.: d. sloup

dvoucentimetrový

příd.: d-á vrstva prachu

dvoumetrový

příd.: d. koberec

dynamometamorfosa

[-óza], dynamometamorfóza, -y ž. geol. přeměna hornin tlakem, při níž za vyšší teploty nastává překr…

dynamometr

, -u m. tech., med. přístroj k měření mechanické síly; siloměr; dynamometrický příd.: d-é měření, za…

ebuliometr

, ebulioskop, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj, jímž se určuje obsah lihu v lih…

eklimetr

, -u m. (z řec. zákl.) geodetický přístroj k měření výškového úhlu

elektrometalurgie

, -e ž. chem., hut. dobývání kovů ze sloučenin s použitím elektrického proudu; elektrometalurgický p…

elektrometr

, -u m. fyz. přístroj k stanovení elektrického potenciálu na vodiči n. v elektrickém poli

emetikum

[-ty-], -ka s. (mn. 2. -tik, 6. -ách) (z řec. zákl.) lékár., med. dávicí prostředek; dávidlo

eudiometr

[-dy-], -u m. (z řec. zákl.) chem. trubice s objemovou stupnici, užívaná k analýze plynů

evaporimetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) meteor. přístroj k měření množství vypařené vody; výparoměr

exposimetr

[-zi-], expozimetr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fot. přístroj na stanovení doby expozice: optický e.…

extensometr

[-zo-], extenzometr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. tenzometr, průtahoměr, roztahoměr

fonometr

, -u m. fyz. zvukoměr; fonometrie, -e ž. fyz. zvukoměřictví; jaz. metoda užívající statistických výp…

foremetka

, řidč. forhemetka, -y ž. (2. mn. -tek) (z něm.) zast. ob. náprsenka: bílá škrobená f. (Hol.); zhr…

forhemetka

v. foremetka

fotoelasticimetr

[-o-e-ty-], -u m. (z řec. zákl.) fyz., tech. zařízení sloužící na základě umělého optického dvojlomu…

fotogoniometr

[-ny-], -u m. zeměměř. snímkoměrný teodolit

fotogrammetr

, -a m. odborník ve fotogrammetrii; fotogrammetrie, -e ž. zeměměř. způsob nepřímého sestrojování plá…

fotokulomet

, -u m. (6. j. -u) voj. filmový přístroj v letounu zjišťující přesnost zaměřování při cvičné střelbě…

fotometr

, -u m. fyz. přístroj na měření svítivosti srovnáním dvou zdrojů; fotometrie, -e ž. 1. fyz. obor zab…

galaktometr

, -u m. (z řec. zákl.) potrav. přístroj k měření hustoty mléka; mléčný hustoměr

galvanometr

(*galvanoměr), -u m. fyz. přístroj na měření elektrického proudu; galvanometrický příd.

gamet

, -u m. (6. j. -u), gameta, -y ž. (z řec.) biol. pohlavní buňka

gametangium

, -ia s. (z řec. zákl.) biol. orgán, v němž se tvoří gamety

gametofyt

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. fáze rostliny, která vytváří pohlavní buňky; haploidní fáze

geometr

, -a m. odborník v zeměměřictví; zeměměřič, geodet; geometrovský příd. zeměměřičský: g-é práce; g-á …

geometrie

, -e ž. část matematiky zkoumající prostorové formy: rovinná g. planimetrie; prostorová g. stereomet…

geometrisace

[-za-], geometrizace, -e ž. geometrizování: sklon (v ornamentice) ke g-i

geometrismus

[-iz-], -mu m. výtvarné vyjadřování vycházející z geometrických útvarů: g. primitivního umění řeckéh…

geometrisovati

[-zo-], geometrizovati ned. i dok. (co; ~) upravovat, upravit (při výtvarném vyjádření) do pravideln…

goniometr

[-ny-], -u m. (slang. gonio, -ia s.) (z řec. zákl.) tech. přístroj na měření úhlů; sděl. tech. rádio…

granátomet

, -u m. (6. j. -u) (dř.) zbraň vrhající granáty: lehký, těžký g.; puškový g.

gravimetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fyz. přístroj na měření změn zemské tíže; -metrie, -e ž. fyz. nauka o …

*hektometr

, -u m. sto metrů; hektometrový příd.

heliometr

, -u m. hvězd. přístroj na dalekohledu k měření malých úhlů

hemokolorimetr

, -u m. med. přístroj k stanovení množství hemoglobinu v krvi

heptametr

, -u m. (z řec.) liter. sedmistopý verš

hermetický

[-ty-] příd. (z lat. podle eg. mytického vědce Herma Trismegista) 1. neprodyšně uzavřený, neprostupn…

hermetik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) stoupenec hermetické filosofie

hexametr

, -u m. liter. druh verše s šesti stopami daktylskými (n. jejich náhradami); šestiměr; hexametrický

hydrometeor

, -u m. meteor. h-y produkty kondenzace vodní páry v ovzduší (např. mlha, oblaky, rosa, déšť, kroupy…

hydrometeorologický

příd. týkající se hydrologie a meteorologie: H. ústav (v Praze)

hydrometrie

, -e ž. nauka zabývající se pozorováním a měřením vodních jevů (stavu vody, průtočné rychlosti ap.);…

hygrometr

, -u m. meteor. přístroj k měření vlhkosti vzduchu; vlhkoměr; hygrometrie, -e ž. nauka o měření vlhk…

hypermetrický

příd. liter. h-á slabika, stopa nadměrná

hypermetropie

, -e ž. (z řec. zákl.) med. dalekozrakost (op. myopie)

hypsometr

, -u m. (z řec. zákl.) zeměměř. přístroj k měření výškových úhlů; výškoměr; hypsometrie, -e ž. zeměm…

hypsotermometr

, -u m. (z řec. zákl.) zeměměř. přesný teploměr k určování výškových rozdílů podle různého bodu varu…

chronometr

, -u m. tech. 1. velmi přesný přístroj na měření času; časoměr 2. přenosné, velmi přesné pouzdrové h…

interferometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přistroj založený na interferenci světla (např. k měření délky v…

jakbysmet

(řidč. ps. též jak by smet) přísl. ob. expr. stejně; stále tak, zase tak, znovu: k obědu brambory, k…

jedenáctimetrový

příd.: j-á vzdálenost

jodometrie

, -e ž. chem. obor odměrné kvantitativní analýzy, při níž je roztok jódu titrován odměrným roztokem …

kalmetisace

[-tyza-], kalmetizace, -e ž. med. ochranné očkování proti tuberkulóze (nazv. podle fr. lékaře Albert…

kalorimetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fyz. přístroj k měření množství tepla: k. směšovací, elektrický, ledov…

kalumet

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) rovná indiánská dýmka s dlouhým troubelem: k., dýmka míru

*kamenomet

, -u m. (6. j. -u) válečný stroj vrhající kameny, balista (Klost.)

kartometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) zeměp. přistroj k měření křivky na mapách n. plánech; křivkoměr; -metr…

katetometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. přístroj k měření svislých vzdáleností

kilogrammetr

, -u m. fyz. jednotka práce daná množstvím práce potřebné ke zdvižení 1 kg do výše 1 m (zn. kgm); ki…

kilometr

, -u m. tisíc metrů (zn. km); expr. zdrob. kilometřík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), kilometříček,

kilometráž

, -e ž. odb. označení délky trati v kilometrech; kilometrování: v mapě je označena k.; kilometrovati…

kilopondmetr

, -u m. fyz. kilogram metr

kismet

, -u m. (6. j. -u) (z arab. driv. tur.) náb. (u muslimů) neodvratný osud: víra Turků v k.

klinometr

, -u m. zeměměř. svahoměr, sklonoměr

†kmecí

, †kmetcí, *kmetí příd. kmetský: kmetcí postava (Třeb.) stařecká; kmetí věk; kmetí hlava (Heyd.); –

kmet

, -a m. (1. mn. -i, -ové) 1. (též *kmetice, -e ž., Maj.) kniž. stařec: stříbrovlasý k. 2. hist. hlav…

kmetcí

v. kmecí

*kmetecký

příd. stařecký: k. stát (RakouskoUhersko) (Mach.)

kmetí

v. kmecí

*kmetična

, -y ž. (2. mn. -čen) žena n. dcera poddaného sedláka (Wint. aj.)

†kmetičný

příd. poddaný: ženy k-é (Wint.)

kmetitý

příd. kniž. letitý, stařičký: k. muž (Vrba)

kmetný

příd. kniž. ke kmet; stařecký; starý: k. věk; k. básník

kmetoušek

v. kmet

kmetský

příd. ke kmet 1-5: kniž. k-á léta stařecká; – k. stolec; – k-á rada kmetů 3; – práv. k. soud (v kapi…

kmetství

, s. 1. kmetský věk: čilý i přes své k. vysoké stáří 2. hodnost kmeta 2, 3: z povinnosti k. svého…

kolorimetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) chem. přístroj k určování koncentrace barevných látek podle intenzity …

kometa

, -y ž. (z řec.) 1. nebeské těleso, které se skládá z jádra, obklopeného komou, a z ohonu; vlasatice…

konduktometrie

, -e ž. (z lat. + řec. zákl.) fyz., chem. nauka o měření elektrické vodivosti látek

kosmetický

v. kosmetika

kosmetik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (kosmetička, -y ž.) odborník v kosmetice

kosmetika

[-ty-], -y ž. (z řec.) činnost pečující o tělesnou krásu (prostředky fyzikálními i chemickými): kade…

kraniometrie

, -e ž. antr. vyšetřování lebky měřením; kraniometrický příd.

krátkometrážní

příd. film. mající krátkou metráž, malou délku: k. filmy

kulomet

, -u m. (6. j. -u) voj. rychlopalná automatická zbraň: lehký, těžký k.; velkorážní k.; protiletadlov…

kulometník

(dř. -metčík podle rus.; slang. -meťák), -a m. (6. mn. -cích) voják obsluhující kulomet; příslušník …

kurvimetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj k stanovení délky křivých čar, křivkoměr

kvantometr

, -u m. tech. přístroj na zjišťování obsahu jednotlivých prvků v látce (např. v oceli, ve skle ap.) …

laktodensimetr

[-zi-], laktodenzimetr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj k stanovení hustoty mléka; mlékom…

lameta

, -y ž. (z it. driv. lat.) obyč. mn. lamety jemné měděné drátky n. nitky postříbřené n. pozlacené, u…

lichometník

, -a m. (6. mn. -cích) (lichometnice, -e ž.) řidč. hanl. lichotník, pochlebník: podlízavý l.; kritič…

lichometný

příd. řidč. hanl. lichotný, pochlebovačný: l. člověk; l-á slova; přísl. lichometně: l. hovořit;

luxmetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fyz. přístroj na měření osvětlení

magnetometr

, -u m. fyz. přístroj k měření některých magnetických veličin; magnetometrický příd.: m. přístroj; m…

machometán

, machomet, -a, machometa, -y m. (machometánka, -y ž., Nov.) zast. ob. a expr. mohamedán: saracéni a…

makrogamet

, -u m. (6. j. -u), makrogameta, -y ž. (z řec. + něm. zákl.) biol. samičí pohlavní buňka (nepohybliv…

manometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. přístroj k měření tlaku plynů v uzavřených prostorech: m. kapalinový, ot…

maximetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj k měření a zaznamenávání maximálního tlaku ve válci pís…

medomet

, -u m. (6. j. -u) včel. odstředivka, kterou se vytáčí (vymetá) med

met

, -u m. (6. j. -u) 1. těl. mety kyvadlové pohyby nohou za účasti celého těla 2. zast. sport. házení,…

meta

, -y ž. (z lat.) 1. kniž. (vytčený) cíl: m. jeho snažení; dosažitelné lidské mety; dosáhnout nejvyšš…

meta-

(z řec.) první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova meta za, po, s, se, m…

metabiosa

[-óza], metabióza, -y ž. biol. součinnost organismů, při níž jeden organismus připravuje životní pod…

metablastém

, -u m. (6. j. -u) bot. chlupovitý n. žláznatý výrůstek z pokožky rostlin

metabolismus

[-iz-], -mu m. (z řec. zákl.) fyziol. přeměna látek v živém organismu; látková přeměna: bazální m. z…

metabolit

, -u m. (6. j. -u) fyziol. látka tvořící se v těle metabolismem

metacentrum

, -ra s. fyz. průsečík vztlakové síly plovoucího tělesa s osou plování; metacentrický příd. fyz. m-á…

metaderivát

, -u m. (6. j. -u) chem. odvozená sloučenina lišící se od základní polohou dvou substituentů na 1. a…

metafáze

, -e ž. biol. druhé stadium nepřímého dělení buňky

metafora

, -y ž. (z řec.) 1. liter., jaz. přenesení pojmenování jedné věci na druhou na základě shodnosti něk…

metafosforečný

příd. chem. kyselina m-á kyselina fosforečná chudší vodou

metafráze

, -e ž. liter. opisné vyjádření obsahu literárního textu, zejm. převod básně v prózu

metafysik

[-zi-], metafyzik, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) kdo se zabývá metafyzikou, stoupenec metafyzi…

metagenese

[-ze], metageneze, -e ž. biol. střídání generací množících se pohlavně i nepohlavně; rodoměna

metachromotypie

, -e ž. polygr. tisk keramických obtisků

*metajazyk

, -a m. (6. j. -ku, -ce) jaz. metalingva; metajazykový příd.

metakarpální

příd. anat. záprstní: m. kůstky

metakřemičitý

příd. chem. kyselina m-á kyselina křemičitá chudší vodou; metakřemičitan, -u m. (6. j. -u) chem. sůl…

*metakritik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) kritik kritiky (Šal., Sez.): *metakritika, -y ž. kritika…

metalingva

, -y ž. jaz. (zvl. v amer. jazykovědě) užití jazyka k popisu (výkladu) stavby jiného jazyka ("řeč o …

metamerie

, -e ž. (z řec. zákl.) chem. jev spočívající v tom, že molekula sloučenin majících stejné souhrnné s…

metamorfosa

[-óza], metamorfóza, -y ž. kniž. přeměna, proměna: m. světového dění; biol. m. rostlin a živočichů z…

metaplasma

[-az-], metaplazma, -y ž. n. -atu s. biol. soubor neživých částic vytvořených živou hmotou a uložený…

metapsychologie

, -e ž. nevědecké studium domnělých, tzv. okultních duševních jevů; parapsychologie

metastabilní

příd. fyz. m. poloha, stav přechodně stabilní

metastasa

[-áza], metastáza, -y, metastase [-áze], metastáze, -e ž. (z řec. zákl.) med. šíření choroby do jiné…

metatarsální

[-zá-], metatarzální příd. (z řec. zákl.) anat. nártní: m. kosti

metathese

[-teze], metateze, -e ž. jaz. přesmyknutí hlásek v slově (např. mlha z mhla): m. likvid; metathetick…

metací

příd. 1. sloužící k metání (ve význ. 1): voj. m. hlaveň součástka puškového granátometu 2. těl. slou…

metač

, -e m. (živ.) zř. kdo něčím metá, hází: m. nožů; m. disku (Matějček) diskobolos; metač, -e m. (ne…

metáček

, -čku m. nář. koláč, kt. svatebčané cestou do kostela házeli dř. z vozů mezi lidi (Baar)

metál

, -u m. (6. j. -u) (z fr. n. it.) ob., často expr. vyznamenání (zprav. vojenské), medaile: dostat m.…

metalický

příd. (z řec.) kniž. kovový: m. lesk (Zey.), geol. m-é ložisko obsahující kovy; chem. m-á struktura …

metalisace

[-za-], metalizace, -e ž. (z lat. driv. řec.) tech. 1. pokovování, metalizování (vůbec): galvanická,…

metalisátor

[-zá-], metalizátor, -u m. tech. metalizační přístroj

metalisér

[-zér], metalizér, -a m. pokovovač

metalismus

[-iz-], -mu m. (z řec. zákl.) ekon. peněžní teorie hlásající, že hodnota peněz je pouze v ceně kovu …

metalisovati

[-zo-], metalizovati, řidč. metalovati ned. (z řec. zákl.) tech. (co; čím; ~) provádět metalizaci ně…

metalograf

, -a m. (1. mn. -ové) odborník v metalografii; -grafie, -e ž. (z řec. zákl.) tech. nauka o vlastnost…

metaloid

[-o-i-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. prvek mající fyzikální vlastnosti kovů a chemické vla…

metalorganický

[-ny-] příd. (z řec. zákl.) chem. m-á sloučenina organická látka obsahující v molekule kovový prvek …

metalovati

v. metalisovati

†metálový

příd. (z řec. zákl.) kovový: m-á děla (Jir.)

metalurg

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník, pracovník v metalurgii

metalurgie

, -e ž. (z řec. zákl.) tech. 1. nauka o výrobě kovů a slitin, o jejich zpracování a zužitkování 2. v…

metan

, methan, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. nejjednodušší uhlovodík, hořlavý, se vzduchem vybuch…

metanol

, methanol, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. metylalkohol

metař

, -e m. (metařka, -y ž.) zaměstnanec zametající ulice

metařství

, s. zaměstnání metaře

metati

ned. (1. j. -ám) 1. poněk. kniž. (co; čím, co, koho kam, čím kam, po kom) (zprav. rychle a prudce) h…

metelice

, -e (zast. a nář. metel, -e, Klicp., Hol., metelka, -y, Slád., Svět.) ž. vánice, chumelenice: hustá…

meteliti se

ned. (3. mn. -í) 1. chumelit se: sníh se metelí; neos. venku se metelí je vánice *2. motat se, hemži…

metelka

v. metelice

†metelný

I příd. k metla: m-é šlehy (Kos.)

metelný

II příd. zast. a nář. k metel: m-á noc (Hol.)

metempsychosa

[-óza], metempsychóza, -y ž. (z řec. zákl.) (zejm. v starořecké a indické filosofii) tzv. stěhování …

meteor

[-e-or i -ór], -u m. (z řec.) optický jev vyvolaný vniknutím pevné částice mimozemského původu do ze…

meteorický

příd. souvisící s meteory: m-é oddělení astronomického ústavu; hvězd. m-á částice pevná částice mimo…

meteorismus

[-iz-], -mu m. (z řec. zákl.) med. střevní plynatost

meteorit

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) hvězd. velká meteorická částice, kt. dopadla z meziplanetárního pr…

meteorograf

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) meteor. přístroj zaznamenávající povětrnostní prvky (tlak, teplotu…

meteorogram

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) meteor. záznam meteorografu

meteorolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) (z řec. zákl.) odborník v meteorologii; -logie, -e ž…

*meteorovitý

příd. připomínající meteor: m-é vystoupení (Ner.)

metér

(dř. ps. též metteur), -a m. (z fr.) sazeč upravující sloupce sazby do stránek: být zaměstnán v tisk…

metešit

, metošit ned. nář. expr. běžet úprkem, pádit, pelášit: tak metešit neuměl (Jir.); metošil z hor do …

meth-

v. met-

metla

, -y ž. (2. mn. -tel) 1. holá větévka, prut n. svazek takových větévek, prutů k bití: březová m.; vy…

metlář

, -e m. (metlářka, -y ž.) zast. a nář. (dř.) výrobce a prodavač metel (ve význ. 4), košťat (Tomek, H…

metlice

, -e ž. 1. trsnatá tráva s vysokými stébly; bot. rod Deschampsia: m. trsnatá; m. křivolaká 2. chunde…

metlicový

příd. k metlice: m-é stvoly

*metličí

, s. metlicový porost: paseka plná vysokého m. (Jir.)

metlička

v. metla

metlovitý

příd. takový, kt. se tvarem podobá metle, metlám: m. vzhled; m. topol; přísl. metlovitě: m. protaž…

metnouti

dok. (min. -tl, trp. -tnut) řidč. kniž. k metati 1, 2: m. kopí po nepříteli; metl jím (balvanem) do …

metný

příd. voj. m. prostor v němž je dráha střely nižší než výška cíle

metoda

(dř. ps. též methoda), -y ž. (z řec.) 1. vědecký postup umožňující získávání poznatků: analytická, s…

metodický

[-dy-] příd. vztahující se k metodě n. k metodice: m. postup; m-é pokyny; m. časopis, m-é spisy; p…

metodik

[-dy-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (metodička, -y ž.) odborník v metodice; kdo uplatňuje me…

metodika

[-dy-], -y ž. (z řec. zákl.) nauka o metodě vyučování v určitém oboru; nauka o metodě vědecké práce;…

metodismus

[-dyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) náboženské protestantské hnutí vzniklé v Anglii v 18. …

metodista

[-dy-], -y m. (1. mn. -é) (metodistka, -y ž.) stoupenec metodismu; metodistický [-ty-] příd.: m. kaz…

†metodní

příd. k metoda: m. kniha (Rais) učebnice (školské) metodiky

metodolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (z řec. zákl.) odborník v metodologii; -logie, -e ž. nauka o obecné …

metol

, -u m. (6. j. -u) (zkr. slovo z metylaminofenol) chem. redukující složka někt. fotografických vývoj…

metonymie

, -e ž. (z řec.) liter., jaz. přenesení názvu něj. věci na věc jinou na základě věcné souvislosti (t…

metopa

, -y ž. (z řec.) archit. čtvercová část dórského vlysu mezi triglyfy, zprav. s reliéfy

metošit

v. metešit

metr

, -a m. (z fr.) ob. expr. 1. člověk znalý věci, mistr: být na něco m. dobře se v tom vyznat; ta ková…

metr

I, -u m. (z fr. driv. řec.) 1. základní jednotka délkové míry, zn. m; délka měřící tuto jednotku: m.…

-metr

(z řec. metron míra) druhá část složených slov vyjadřující, 1. že stroj n. osoba provádí měření toho…

metrák

, -u m. (6. mn. -cích) ob. metrický cent; expr. zdrob. metráček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)

metrákový

příd. ob. k metrák: m. pytel

metráž

, -e ž. (z fr.) 1. délka filmu udaná v metrech 2. obch. slang. metrové zboží: oddělení m-e

metresa

(dř. ps. též maitressa), -y ž. (z fr.) kniž. vydržovaná milenka

metrický

I v. metrika

metrický

II příd. vztahující se k metru (jednotce míry); fyz. m-á soustava založená na délkovém metru (a váze…

-metrický

(z řec. metrikos týkající se míry) druhá část složených příd. jm. vyjadřující vztah k měření toho, c…

-metrie

(od řec. metron míra) druhá část složených slov vyjadřující, že měření zasahuje to, co je vyjádřeno …

metrik

, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) odborník v metrice

metrika

, -y ž. (z řec.) liter. nauka o básnickém rytmu, zejm. o rozměrech veršů, o metrech; metrický příd.:…

metritis

[-tys], metritida [-tý-], -tidy ž. (z řec. zákl.) med. zánět dělohy

metrnice

, -e ž. obl. expr. zlá, přísná žena (Mor., Til.)

metro

, -a s. (2. mn. -ter) (z fr.) městská podzemní dráha: pařížské, moskevské m.

metronom

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) hud. přístroj k stanovení tempa v hudbě; taktoměr, taktometr; metr…

metronymikon

, -ka s. (6. mn. -ách) (z řec.) kniž. jméno utvořené ze jména matky

metropole

, řidč. metropol, -e ž. (z řec.) 1. hlavní město státu, země, významné město kraje ap.: Vídeň, m. na…

metropolie

v. metropol 3

metropolita

, -y m. (1. mn. -é) (z řec.) círk. (zprav.) arcibiskup v hlavním městě církevní provincie: vídeňský …

metrorrhagie

[-ora-], -e ž. (z řec. zákl.) med. chorobné krvácení z dělohy (v době mimo menstruaci)

metrovka

, -y ž. (2. mn. -vek) řidč. metrové měřítko, metr: měřit látku m-ou

metrový

příd. k metr: m-á tyč metr dlouhá; m-é závěje metr vysoké; m. příkop metr hluboký; m-é zboží které s…

-metrový

druhá část složených příd. jmen vyjadřující, že rozsahem, délkou něčeho je počet metrů vyjádřený čás…

metrum

, -ra s. (z lat. driv. řec.) liter. schéma rytmického uspořádání verše; rozměr, míra verše

metternichovský

[-trny-], řidč. metternišský příd. týkající se reakčního rakouského státníka Metternicha (z 1. pol. …

metteur

v. metér

Metuzalém

(dř. ps. též Methusalem), -a m. starozákonní patriarcha, kt. se podle bibl. podání dožil vysokého vě…

Mety

, Met ž. pomn. město ve Francii; metský příd.: metští občané

metyl

, methyl, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. jednomocná skupina odvozená od metanu odnětím jednoh…

metylalkohol

, methylalkohol, -u m. (6. j. -u) chem. nejjednodušší alkohol odvozený od metanu; metanol

metylén

, methylen, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. dvojmocná skupina odvozená od metanu; metylénový,

metylnatý

, methylnatý příd. chem. obsahující metyl: octan m.

mikrobarometr

, -u m. fyz. barometr ukazující nepatrné změny barometrického tlaku

mikrofotometr

, -u m. fyz. přístroj proměřující intenzitu zčernání fotografického snímku spektrálních čar

mikrogamet

, -u m. (6. j. -u), mikrogameta, -y ž. bot. samčí pohlavní buňka (pohyblivá a zprav. menší než samič…

mikrometr

, -u m. tech. přístroj k přesnému odměřování malých rozměrů strojních součástí: dutinový m., hodinář…

milimetr

, -u m. tisícina metru (zn. mm); milimetrový příd.: m-é měřítko s vyznačením milimetrů; zbož. m. pap…

mimetický

[-ty-] příd. (z řec.) kniž. herecký, divadelní, dramatický: m. patos (Pujm.)

*mimetismus

[-tyz-], -mu m. (z řec. zákl.) napodobivost (Šal.)

minomet

, -u m. (6. j. -u) voj. zbraň určená k vrhání min; minometník (řidč. -metčík podle rus., slang. -meť…

mnohokilometrový

, mnoha- příd.: m-á vzdálenost

monometalismus

[-iz-], -mu m. ekon. peněžní soustava založená na jednom ze vzácných kovů (zprav. na zlatě)

myriametr

, -u m. (z řec. zákl.) deset tisíc metrů

nadmetat

ned. nář. (komu) pracovat v něčí prospěch, vycházet někomu vstříc, agitovat pro někoho: našel si (Lo…

nametati

dok. kniž. (co; čeho) k metati: granátů nametáno bez počtu (Jir.)

nametati

I ned. k namésti: metař nametá listí na hromadu smetá

nefelometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz., chem. optický přístroj na měření zákalů; turbidimetr; -metrie, -e ž. fy…

nitrometr

, -u m. tech. přístroj k určování dusíku v solích, třaskavinách, hnojivech ap.

odmetati

ned. (co) 1. k odmésti 1: o. napadané listí 2. též odmítati (zř. dok.) kniž. (co) k odmésti 2; odhaz…

*odmetnouti

dok. (min. -tl, trp. -tnut) (co) odhodit, odvrhnout, odmetat 2, odmést 2: odmetni zbraň (Hol.)

ohmmetr

[óm- me-], -u m. fyz. přístroj k měření elektrického odporu vodičů

ohňo-

, řidč. ohně- první část složených slov spojující část druhou s významem slova oheň, a to 1. jako s …

ochmet

, -u m. (6. j. -u) (ze slovin.) polocizopasná bylina rostoucí zvl. na dubech, podobná jmelí; bot. ro…

olfaktometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) med. přístroj k měření ostrosti čichu; -metrie, -e ž. med., psych. měř…

ombrometr

, -u m. (z řec. zákl.) meteor. přístroj k měření množství spadlých srážek; srážkoměr; -metrie, -e ž.…

ometač

, -e m. kdo něco ometá; hut. o. okují dělník, kt. odstraňuje okuje z materiálu

*ometálovaný

příd. ob. expr. ozdobený medajlemi, metály: o-á hruď (Zaor.)

ometati

, ob. omítat I ned. k omésti 1, 2, 4: o. zdi, nábytek; věž omítaná větrem (Řez.); – o. se stolu drob…

ometlo

, -a s. nář. pometlo (Glaz.)

optimetr

[-ty-], -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. měřicí přístroj na délky n. tloušťky s optickým přenosem ú…

organometalický

příd. chem. organokovový

orometrie

, -e ž. zeměp. nauka zabývající se číselnými charakteristikami zemského reliéfu

oscilometr

, -u m. tech. přístroj k měření kmitočtu oscilací

osmdesátikilometrový

příd.: o-á vzdálenost; o-á rychlost 80 km v hodině

*osmetávati

ned. (co) smetáním očišťovat (Něm.)

osmimetrový

příd. dlouhý osm metrů: o. drát; o. pokojík mající plochu osmi čtverečních metrů

osmimilimetrový

příd.: o-á štěrbina; o. film široký osm milimetrů

osmometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. přístroj k měření osmotického tlaku; -metrie, -e ž. obor fyziky zabývají…

osteometrie

, -e ž. antr. zjišťování rozměrů částí kostry

ošemetník

, -a (6. mn. -cích) (*ošemeta, -y, Hol.) m. (ošemetnice, -e ž.) poněk. zast. ošemetný člověk: vypočí…

ošemetný

příd. 1. takový, kt. se může snadno stát nepříjemným, nebezpečným; ošidný, choulostivý, nejistý, neb…

oxidimetrie

[-dy-], -e ž. (z řec. zákl.) chem. určování množství látky oxidačním činidlem

pachymetr

, -u m. tech. tloušťkoměr

palmeta

, -y ž. (z fr.) 1. výtv. ozdoba mající tvar stylizovaných vějířovitých palmových listů: mříž zdobená…

parametr

, -u m. (z řec. zákl.) 1. mat. pomocná proměnná 2. geom. (u kuželoseček) velikost tětivy kolmé k ose…

parametritis

[-tys], parametritida [-tý-], -idy ž. med. zánět parametria

parametrium

, -ia s. (z řec. zákl.) anat. závěsné děložní vazy

pedometr

, -u m. (z lat.) tech. krokoměr

pelvimetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) med. přístroj k měření zevních rozměrů pánve; -metrie, -e ž. med. měře…

pentametr

, -u m. liter. pětistopý verš

perimetr

, -u m. med. přístroj k stanovení rozsahu nepřímého vidění

pětimetrový

příd.: p-á vrstva uhlí; p-á studna

pH

chem. symbol pro číselné vyjádření koncentrace vodíkových iontů; pH-metr přístroj na měření koncentr…

piezometr

, -u m. fyz. přístroj k měření stlačitelnosti kapalin; -metrický příd.: p-á trubice k odečítání tlak…

pískomet

, -u m. (6. j. -u) tech. zařízení k výrobě slévárenských forem metáním písku na model

plamenomet

, -u m. (6. j. -u) ohňomet (voj.); -metník, -a m. (6. mn. -cích) ohňometník (voj.); -metný příd.; p.…

planimetr

, -u m. odb. přístroj k mechanickému určení velikosti plochy; planimetrie, -e ž. geom. část elementá…

plesimetr

[-si-], -u m. (z řec. zákl.) med. destička ze slonové kosti užívaná při poklepu

plnometr

, -u m. les. kubický metr zcela vyplněný dřevní hmotou (zkr. plm) (rozl. od prostorový metr)

pluviometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) meteor. zast. dešťoměr

podmet

, -u m. (6. j. -u) 1. včel. vymetení mrtvých včel a nečistoty ze dna úlu 2. těl. (při cvičení na nář…

podmeták

, -u m. (6. mn. -cích) včel. oddělení pod plodiskem

podmetati

ned. (1. j. -ám) 1. k podmésti: p. sedící; včel. p. včelstva, úl 2. zeměd. zř. (co; ~) podmítat: rad…

podmetmo

přísl. těl. podmetem

polarimetr

, -u m. fyz. přístroj ke zkoumání látek opticky činných, založený na polarizaci světla; -metrický př…

polymetr

, -u m. meteor. vlhkoměr, kt. udává též teplotu, rosný bod ap.

pometati

dok. (3. j. -á) 1. (o samicích) zmetat 2. bot. ztratit pohlavní orgány: květ pometá

*pometati

I ned. (co) zametat: p. střepy (Řez.)

pometlář

, -e m. (pometlářka, -y ž.) kdo zhotovuje a prodává pometla: vyučený p. (Uh.)

*pometlice

, -e ž. 1. čarodějnice jezdící na pometle: hni se, líná p. (Čel.) 2. nevázaná dívka: sestra povídala…

pometlo

, -a s. (6. j. -e, 2. mn. -tel) 1. koště: zametat starým p-em; výprask p-em; pekařské p. na vymetání…

porosimetr

[-zi-], porozimetr, -u m. tech. přístroj na měření pórovitosti

posmetanovský

příd. následující po čes. hudebním skladateli Smetanovi: p-é období české zpěvohry (Z. Nej.)

potenciometr

, -u m. (z lat. driv. řec.) elektr. přístroj k měření n. dělení napětí: -metrický příd.: chem. p-á t…

princmetálový

příd. (z něm.) zast. ob. expr. zprav. ve spoj. baba p-á zlá, hubatá, zpropadená

profilometr

, -u m. (z lat. + řec.) tech. přístroj k měření drsnosti povrchu

prometati

, ob. promítat ned. k promésti: p. komín; – ob. expr. p. zábavy; nás. prometávati

přemet

, -u m. (6. j. -u) 1. rychlé přetočení těla (v pohybu) okolo ramenní osy: akrobatický, krkolomný p.;…

†přemetati

dok. (co) zpřeházet, zpřevracet: p. všecko všudy (Wint.) rozmetat; p. slovosled (Čech)

přemetati

I ned. zř. 1. k přemetnouti 4, (prudce) obracet: p. (v knize) listy (R. Svob.) 2. k přemésti: přen.

přemetnouti

dok. (min. -tl, trp. -tnut) poněk. zast. 1. řidč. (koho, co) (zprav. rychle a prudce) přehodit 1: uc…

přemetný

příd. kniž. k přemet 3; vyznačující se náhlými obraty (v myšlení, cítění ap.); proměnlivý 1, nestálý…

*přimetati

, *přimetávati ned. k přimésti: zrnko k hromádce přimetej (Jir.); jala se přimetávat zrnka cukru (Ši…

psychometrika

, -y ž. psych. nauka o metodách měření psychologických jevů

psychrometr

, -u m. fyz. (z řec. zákl.) přístroj k měření vlhkosti vzduchu založený na principu klesání teploty …

půlmetrákový

příd. ob. mající váhu n. obsah půl centu: p. vepřík; p-é pytle

půlmetrový

příd. měřící půl metru: p-é kroky; p-á vrstva sněhu

pyknometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. skleněná nádobka na stanovení hustoty kapalin; -metrický příd.: p-á meto…

pyranometr

, -u m. (z řec. zákl.) meteor. přístroj měřící záření Slunce a oblohy

pyrgeometr

, pyrheliometr v. pyro-

pyrgeometr

I, -u m. (z řec. zákl.) meteor. přístroj měřící noční vyzařování zemského povrchu

pyrheliometr

, -u m. (z řec. zákl.) meteor. přístroj měřící přímé sluneční záření

pyrometalurgie

, -e ž. hut. výroba kovů (metalurgie 2) žárem; pyrometalurgický příd.: p. závod

pyrometamorfosa

[-óza], pyrometamorfóza, -y ž. fyz., tech. změna způsobená vlivem vysoké teploty

pyrometr

, -u m. fyz., tech. přístroj na měření vysokých teplot; žároměr: ponorný, optický, odporový, keramic…

radiogoniometr

[-ny-], -u m. (slang. radiogonio, -ia s.) sděl. tech. řidč. rádiový zaměřovač; radiogoniometrie, -e

radiometr

, -u m. jad. fyz. přístroj na měření radioaktivity n. ionizačního záření; voj. přístroj udávající st…

radiotelemetrie

, -e ž. sděl. tech. přenos měřených údajů na dálku pomocí rádiových, elektromagnetických vln; radiot…

raketomet

, -u m. (6. j. -u) voj. zbraň určená k odpalování, metání menších raket; -metný příd.: r-á zbraň

raketometník

(podle rus. -metčík), -a m. (6. mn. -cích) voják obsluhující raketomet

reduktometrie

, -e ž. (z lat. + řec. zákl.) chem. analytická metoda užívající k určování látek redukce; -metrický

reflektometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fyz. přístroj na měření indexu lomu na základě celkového odrazu světla

refraktometr

, -u m. fyz. přístroj využívající refrakce k měření indexu lomu; -metrie, -e ž. fyz. měření indexu l…

rentgenometr

, -u m. fyz. přístroj měřící množství rentgenového záření; rentgenometrie, -e ž. fyz. měření množstv…

respirometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) med. přístroj k měření spotřeby kyslíku při dýchání a množství vydecho…

*rozmet

, -u (6. j. -u), *rozmetek, -tku (6. mn. -tcích) m. troska: sesula se (země) v rozmetu (F. S. Proch.…

rozmetací

příd. určený, sloužící k rozmetání: r. zařízení rozmetač (polygr.), rozmetadlo (zeměd.)

rozmetač

, -e m. polygr. součást řádkového sázecího stroje sloužící k rozmítání sázecích matric

rozmetadlo

, -a s. (2. mn. -del) zeměd. zařízení k rozmetání hnojiv; cukr. r. cukru zařízení k promíchání a och…

rozmetati

dok. (1. j. -ám) 1. (co, řidč. koho) poněk. kniž. rychlými pohyby rozházet, rozptýlit, zničit: rozme…

rozmetávati

, řidč. rozmetati ned. poněk. kniž. k rozmésti, k rozmetati (dok.): r. prach; – rozmetávání chlévské…

rozmetávka

, -y ž. (2. mn. -vek) zeměd. rozmetávání: r. hnojiva

rozmetek

v. rozmet

sacharimetr

, -u m. (z řec. zákl.) cukr. polarimetrický přístroj k měření obsahu cukru v cukerném roztoku

sacharometr

, -u m. (z řec. zákl.) cukr. hustoměr pro stanovení sacharizace

salinometr

, -u m. (z lat. + řec.) tech. přístroj k stanovení obsahu minerálních solí ve vodě n. v půdě

samet

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm. driv. řec.) tkanina s nízkým, hebkým a matně lesklým vlasem: večerní …

sametář

, -e m. (dř.) výrobce sametu, obchodník se sametem: byl hedvábníkem a s-em

sametka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. sametová stužka: šaty zdobené černými s-mi †2. čepice ze sametu (Třeb.) 3.

sametný

v. sametový 2

sametový

příd. 1. zhotovený ze sametu: s-é šaty; s-á stužka 2. kniž. a bás. též sametný připomínající hebkost…

†sazometní

, †sazometný příd. ve spoj. s-á středa středa před Zeleným čtvrtkem: je Černá středa s-á (Glaz.); s-…

sedmadvacetimetrový

příd.: s-á věž

sedmdesátikilometrový

příd.: s. pochod; s-á rychlost

sedmimetrový

příd.: s. pruh

sedmsetkilometrový

příd.: s-á rychlost

seismometr

, seizmometr, -u m. geol. přístroj na měření mohutnosti zemětřesení

semetrika

, -y ž. ob. hanl. zlá, hubatá žena: má (klempíř) doma pěknou s-u (Bran.)

senomet

, -u m. (6. j. -u) zeměd. pneumatický dopravník na seno

sensitometr

[-zi-], senzitometr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fot. přístroj k určování citlivosti fotografického …

sférometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz., tech. přístroj na měření poloměru křivosti kulových ploch (např. čoček)

sinusoměr

, sinusometr, -u m. tech. sinusové pravítko

sklerometr

, -u m. přístroj k určování tvrdosti nerostů

smetadlo

, -a s. (2. mn. -del) žel. (u lokomotivy před prvním kolem) zařízení k odstraňování překážek (kamení…

smeták

, -u m. (6. mn. -cích) 1. kartáč, nejč. žíněný, k zametání, příčně upevněný na tyči n. s prodlouženo…

smetákový

příd. zeměd. s. oves odrůda ovsa s jednostrannou latou

*smetan

, -u m. (6. j. -u) nádoba na smetanu: (pili víno) ze s-ů (Jir.)

smetana

, -y ž. 1. nejtučnější část mléka usazující se na povrchu a získávaná sbíráním n. odstřeďováním: seb…

smetaník

, -u m. 1. nář. nádoba, do kt. se sbírá smetana: hliněné s-y (Hol.) 2. lid. název podbílku (a jiných…

smetanka

I, -y ž. (2. mn. -nek) bylina s přízemní růžicí listů a s úborem žlutých květů, ronící po poranění m…

smetánka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. (též †smetanka II Jir., Slád.) expr. zdrob. k smetana 1: salátek se s-ou (P…

smetankový

příd. k smetanka I: s. salát

smetánkový

příd. k smetánka 2: expr. s-á společnost

smetanovitý

příd. řidč. připomínající smetanu (ve význ. 1): s-á pěna

smetanový

příd. k smetana 1 1. ze smetany připravený: s-á pěna; s-á omáčka; s-é řezy; s. křen; potrav. s. sýr

smetati

dok. †1. (koho, co) (postupně) sházet, shodit 1, smést 3: dobyta radnice a všichni smetáni jsou z ok…

smetati

I, smítati, řidč. smétati (Šrám., Rais, Hol. aj.) ned. 1. k smésti: smetala se stolu drobty; smetal …

smetek

v. smetky

smetenec

, -nce m. včel. umělý roj ze včel smetených z plástů

smetí

, s. (zprav. v j. č.) 1. drobné odpadky, nečistota, zvl. smetené při úklidu n. působící někde nep…

†smetiprach

, -a m. (mn. 1. -ši, -chové, 6. -ších) expr. mladý mlynářský pomocník, prášek, -ška: přišel ze mlejn…

smetiště

(*smetniště), -ě (2. mn. -šť), obl. mor. smetisko (nář. smetnisko Jir.), -a s. místo, kam se dává sm…

smetit

ned. nář. dělat smetí (Glaz.)

*smetivý

I příd. plný smetí, znečištěný smetím: průjezd s. (Wint.)

smetivý

II, smětivý v. snětivý 2

smetkový

příd. k smetky: s-á mouka (Zeměd. nov.)

smetky

, -tků m. pomn. (6. -tcích) co se smete, co se nahromadí metením: odb. uliční s. nečistota smetená v…

smetlice

, -e ž. nář. metlice (Šír)

*smetlička

, -y ž. (2. mn. -ček) snítka, větvička: z vavřínu jsem si ulomil s-u na památku (Seif.)

smetník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) řidč. nádoba n. místo, kam se dává smetí: dřevěné kryté s-y; hodit …

smetnisko

, smetniště v. smetiště

smetnouti

v. smésti 3; rozl. od zmetnouti

smetný

příd. (sloven.) S-á středa Popeleční (Něm.)

sněhomet

, -u m. (6. j. -u) tech. stroj na odstraňování sněhu rozmetáváním; sněhová fréza

somatometrie

, -e ž. odb. měření jednotlivých částí těla k účelům lékařským, statistickým ap.; somatometrický pří…

spektrobolometr

, -u m. hvězd. bolometr, kterým se proměřuje záření ve spektru (slunečním)

spektrofotometr

, -u m. fyz. fotometr k měření množství světla v jednotlivých částech spektra a k měření spektrální …

spektrometr

, -u m. fyz. přístroj na proměřování spekter; spektrometrie, -e ž. fyz. proměřování spekter; spektro…

spirometr

, -u m. (6. j. -u) med. přístroj měřící množství vdechovaného a vydechovaného vzduchu (kapacitu plic…

stakilometrový

příd.: s-é vzdálenosti

stametrový

příd.: s-á propast

stechiometrie

, -e ž. (z řec. zákl.) chem. nauka o váhových poměrech při chemickém slučovaní; -metrický příd.: s-é…

stereofotogrammetrie

, -e ž. zeměměř. fotogrammetrie založená na vyhodnocování stereoskopických snímků; stereofotogrammet…

stereometrie

, -e ž. geom. část geometrie zkoumající prostorové vztahy a vlastnosti prostorových útvarů; stereome…

stokilometrový

příd.: s-á vzdálenost; s-á rychlost

stometrový

příd.: s-á vzdálenost, výška

stratametr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) horn. přístroj k měření směru a úklonu vrstev při hlubinném vrtání; -m…

středometrážní

příd. film. mající střední metráž: s. filmy; s. produkce

*střelometný

příd. uzpůsobený k metání střel: věž s-á (Čech)

sulfitometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) zbož. přístroj k odměřování kysličníku siřičitého při síření moštů a v…

světlomet

, -u m. (6. j. -u) osvětlovací zařízení vrhající soustředěný kuželovitý svazek paprsků: s. automobil…

symetrála

, -y ž. (z řec.) geom. os a souměrnosti

symetrie

, -e ž. (z řec.) souměrnost: s. těla; s. obrazce; porušit s-i uspořádání; symetrický příd. souměrný …

šedesátikilometrový

příd.: š-á vzdálenost; š-á rychlost 60 km v hodině

šestadvacetimetrový

příd.: š-á věž

šestimetrový

příd.: š-á hloubka; š-á kolejnice

šestnáctimilimetrový

příd.: š. film široký 16 milimetrů

šípomet

, -u m. (6. j. -u) hist. voj. starý obléhací stroj vrhající obrovské šípy

školomet

, -a m. hanl. učitel, zvl. pedantický, úzkoprsý, zkostnatělý; čast. pedantický, úzkoprsý, zkostnatěl…

tacheometr

, tachymetr, -u m. zeměměř. přístroj k měření vzdálenosti a výšky bodu v terénu, druh teodolitu; -me…

tachometr

, -u m. tech. přístroj k měření rychlosti n. počtu otáček, rychloměr, otáčkoměr

taktoměr

, -u m. (z lat. zákl.), taktometr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) hud. řidč. metronom

taxametr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) 1. přístroj u nájemných aut zaznamenávající počet ujetých kilometrů a …

telefonometrie

, -e ž. sděl. tech. měření přenosových vlastností telefonních zařízení; telefonometrický příd.

telemetr

, -u m. odb. řidč. dálkoměr; telemetrie, -e ž. odb. měření na dálku (např. v raket. tech.); měření t…

tensometr

[-zo-], tenzometr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. průtahoměr, roztahoměr, extenzometr: mechanický…

teplomet

, -u m. (6. j. -u) elektr. elektrické sálací topidlo s parabolickým reflektorem; teplometný příd.: t…

termometr

, -u m. poněk. zast. hovor. teploměr: t. leze do výše (Ner.); termometrie, -e ž. fyz. měření teploty…

tetrachlormethan

[-ó-], tetrachlórmetan, -u m. (6. j. -u) chem., tech. chlorid uhličitý užívaný jako rozpouštědlo, k …

tetrametr

, -u m. liter. čtyřstopý verš; tetrametrický příd.

tisícikilometrový

příd.: t-á vzdálenost; t-é cesty mnohokilometrové

tisícimetrový

příd.: t-á výška, vzdálenost

titanometrie

[ty-], -e ž. (z řec.) chem. oddíl odměrné analýzy

tonometr

, -u m. med. přístroj k měření krevního tlaku: rtuťový t.; oční t. k měření nitroočního tlaku

torakometr

, -u m. (z řec. zákl.) med. přístroj k měření objemu hrudníku; -metrie, -e ž. měření torakometrem; -…

torpédomet

, -u m. (6. j. -u) voj. zařízení k vypouštění torpéd

torsiometr

[-rzi-], torziometr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj měřící zkroucení (torzi)

tribometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. přístroj na měření součinitele tření

trigonometr

, -u m. (z řec.) 1. zeměměř. řidč. trigonometrický bod 2. řidč. triangulační věž: t. na kopci (Lid. …

trimetal

, -u m. (6. j. -u) (z lat. driv. řec. zákl.) tech. plech vyrobený sválcováním tří vrstev různého mat…

trimetr

, -u m. (z řec.) liter. třídílný verš, zejm. šestistopý verš časoměrný: jambický t.; trimetrický pří…

třímetrový

příd.: t-é prkno

*trusomet

, -a m. nadávka panskému služebníku: knížecí t. (Hol.)

třiadvacetimetrový

příd.: t-á věž

třiceticentimetrový

[-ty-], třicíti- příd.: t-á vrstva; t. pstruh

třicetimetrový

, třicíti- příd.: t-á vzdálenost

tunokilometr

, -u m. dopr. provozní jednotka označující přepravu 1 tuny zboží na vzdálenost 1 kilometru (zn. tkm)

turbidimetr

[-dy-], -u m. (z lat. + řec. zákl.) fyz., chem. nefelometr; -metrie, -e ž. fyz., chem. nefelometrie;…

typometr

, -u m. polygr. typografické měřidlo kuželky; typometrický příd.: polygr. t. rám měřicí zařízení pro…

umetati

, řidč. umetávati (*umítati Hol.) ned. k umésti 1, 2: u. ulice zametat; – řidč. u. sníh ze stezky (W…

urometr

, -u m. med. přístroj k měření specifické váhy moče

vakuomanometr

[vá-], -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj k měření přetlaku a podtlaku

vakuometr

[vá-], -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj k měření podtlaku

variometr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) let. přístroj udávající rychlost stoupání a klesání letadla