metafysik [-zi-], metafyzik, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) kdo se zabývá metafyzikou, stoupenec metafyziky; metafysika, metafyzika, -y ž. filos. 1. protidialektický způsob myšlení zkoumající jevy jako neměnné, harmonické celky (op. dialektika): Aristotelova m. 2. (v předmarxistické filosofii) zkoumání podstaty věcí domněle smyslům nedostupné (absolutna); přen. hovor. přílišná abstraktnost, neurčitost, mlhavost; metafysický, metafyzický příd.: m-é pojetí přírody (op. dialektické); přen. m-á krajina mlhavá, snová; — zpodst. metafysično, metafyzično, -a s. kniž. nadsmyslno: únik do m-a; → přísl. metafysicky, metafyzicky: dění v přírodě probíhá dialekticky, nikoli m.; → podst. metafysičnost, metafyzičnost, -i ž.: m. myšlení