milý příd. 1. milovaný, drahý: m. přítel; i zželelo se matce m-ch dítek (Erb.); památka na matku mu byla vždycky m-á; stůj, komu život m.! 2. příjemný, sympatický, vítaný, libý: m-á vzpomínka; m. zjev, úsměv, pohled, způsob vystupování; m-á návštěva; m. společník; m. člověk; jeho jednání je mi m-é; být k někomu velmi m. přívětivý, vlídný; mám m-ou povinnost (zdvořilostní obrat); když je hra nejmilejší, přestaň (přísloví) 3. expr. takový, o němž už byla řeč; dřívější zmínkou učiněný známým, blízkým; náš: a tak se m. Janek na cestu přichystal (Něm.); táta začal m-é kluky prohánět 4. v důvěrném oslovení n. označení: znám to, m-á paní!; tak to, m. pane, nepůjde!; to nesmíš udělat, má m-á; ob. m. zlatý, s tím se musíš smířit; bůh m. ví, co to je (Něm.); expr. už to, na mou m-ou, není k vydržení (tj. na mou milou duši) opravdu; zpodst. milý, -ého m. (milá ž.) milenec: mít m-ého hocha, chlapce; chodit za milou děvčetem; milí, -ých m. mn. příbuzní, drazí, známí: naši milí (oslovení v dopise); klást květiny na hroby svých milých; přísl. k 2 mile: m. si hovět; být m. překvapen příjemně; přijali nás m. vlídně; milo: je tu m. posedět