Nalezeno 82 heslových statí.

domočiti

I dok. (3. mn. -í) (co) dokončit máčení: d. ječmen, len, konopí; ned. domáčeti

domočiti

II dok. (3. mn. -í) dokončit močení (ve význ. I); ned. domočovati

domočování

, s. med. konečné údobí močení: bolesti při d.

domočovati

ned. k domočiti II

emoce

, -e ž. (z fr.) kniž. duševní pohnutí, citový vzruch; dojetí, vzrušení: básnická e.; převaha e. nad …

komoce

, -e ž. (z lat.) zast. tělesný pohyb (Ner. aj.), med. otřes mozku; komoční příd.: med. k. psychóza

lokomoce

, -e ž. (z lat. zákl.) biol. aktivní pohyb organismu z místa na místo; lokomoční příd.: biol. l. poh…

mimočasový

příd.: hodnoty m-é (Šal.) nadčasové; jaz. m-é sloveso nevyjadřující zařazení děje do času; přísl.

*mimočeský

příd. jiný než český: umělecké látky m-é (Z. Nej.)

mimočítankový

příd. neobsažený v čítankách: m-á četba školská četba celých literárních děl

moč

, -i ž., -e m. tekutina vylučovaná ledvinami

močál

, -u (6. j. -u, -e) (nář. močár, -u, Něm., Jir.) m. místo, na kt. se shromažďuje voda (obsahující zá…

močálisko

, močálovisko, -a (2. mn. -sk, -sek), močáliště, močáloviště, -ě (2. mn. -šť) s. močálovité místo

močálovitý

příd. močály pokrytý, připomínající močál: m. kraj; m-á půda; m-é místo; m. les; přísl. močálovitě

močálový

příd. k močál: m-á voda

močan

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny močové; urát: m. sodný

močár

v. močál

močený

příd. ob. močením upravený; máčený: m-é okurky (Staš.) naložené; v. též močiti II

*močhuba

(Staš.), *močihuba (Šmil.), -y m. opilec

močidlo

, -a s. (2. mn. -del) louže, močál; místo zařízené na máčení lnu n. konopí: dát len do m-a; okolo …

močínka

, -y ž. nář. tenká skýva chleba (Herb.)

močiti

I ned. (3. mn. -í) vypouštět moč ○ předp. po-, po- se, pro-, vy- se

močiti

II ned. (3. mn. -í) (co) 1. nechávat v tekutině (zprav. ve vodě), a tím vystavovat jejímu působení; …

močka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. ob. tekutina usazující se při kouření na dně dýmky: odporně páchnoucí m. 2.…

močopohlavní

příd. anat. ústrojí m. orgány pohlavní, ledviny a odvodní cesty močové

močopudný

příd. způsobující vylučování většího množství moče; diuretický: m. čaj, lék; m. účinek

-močovati

I jen s předp.: po-, po- se, pro-, vy- se

-močovati

II jen s předp.: do-, o-, o- se, od-, odse, roz-, roz- se, s-, s- se

močovina

, -y ž. chem. organická dusíkatá látka obsažená v moči; karbamid

močovod

, -u m. (6. j. -u) anat. rourkovité ústrojí odvádějící moč z ledviny do močového měchýře; ureter

močový

příd. k moč: anat. m. měchýř; m-é cesty; m-á trubice z močového měchýře na povrch těla; kyselina m-á…

močůvka

(nář. močovka, Staš.), -y ž. (2. mn. -vek) moč hospodářských zvířat se stájovými splašky; hnojůvka, …

močůvkovač

, -e m. zeměd. stroj na rozstřikování močůvky na poli

močůvkovati

ned. (~; co) hnojit močůvkou: m. do řádků; m. pole, louku ○ předp. po-

močůvkový

příd. k močůvka; hnojůvkový: m-é čerpadlo; m-á jímka

namočiti

I dok. (3. mn. -í) 1. (co kam; kde, co) ponořit do tekutiny: n. pero do inkoustu, štětec do barvy; n…

namočiti

II dok. (3. mn. -í) (~; co) vydat jisté množství moče; močením naplnit

odmočiti

dok. (3. mn. -í) (co) máčením, vlhčením oddělit, uvolnit: o. náplast; odmočiti se dok. máčením se …

omočiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) ponořením do kapaliny poněkud navlhčit; smočit: o. prsty ve vodě; o. …

*omočovati

ned. omáčet: o. si ruce ve vodě (Zey.); o. si rty nápojem (Třeb.)

podmočiti

dok. (3. mn. -í) (co) vespod, odspodu namočit: zeměd. přivést do půdy vlhkost spodnějšími vrstvami;

polosamočinný

příd. tech. poloautomatický: p-á telefonní ústředna

pomočiti

I dok. (3. mn. -í) (co, *koho) pomokřit močí: dítě pomočilo peřinky, matku; pomočené zdi průjezdů; —…

pomočiti

II dok. (3. mn. -í) řidč. (co) trochu zvlhčit: (vlny šat) pomočily pěnou

pomočovati

, pomočovati se ned. k pomočiti I, pomočiti se: p. lůžko; – pomočování dětí

pomočůvkovati

dok. (co) polít, postříkat močůvkou: p. louky

promoce

, -e (†promocí, -í, Tomek) ž. (z lat.) veřejný slavnostní akt, při kt. se odevzdávají diplomy absolv…

promočiti

I dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) prostoupit naskrz vlhkostí, učinit vlhkým, mokrým; promáčet 1: déšť…

promočiti

II dok. (3. mn. -í) (co) zvlhčit skrz naskrz vyměšovanou močí: dítě promočilo plenky

přemočiti

dok. (3. mn. -í) (co) přílišným močením (ve vodě) znehodnotit: p. len, ječmen

přetlumočení

, přetlumočování, s. film. dabing, dabování; v. též přetlumočiti, přetlumočovati

přetlumočitel

, -e m. kniž. překladatel: p. básní

přetlumočiti

dok. (3. mn. -í) (co) k tlumočiti 1. ústně přeložit (do jiného jazyka), kniž. přeložit vůbec: tlumoč…

přetlumočování

v. přetlumočení

přetlumočovati

ned. k přetlumočiti: p. přednášku; – řidč. p. hudbu pohybově

přímočarý

(†-čárný) příd. 1. řidč. rovný, přímý 1: p-á cesta; p-ná silnice (Baar); fyz. p. pohyb 2. důsledný, …

přimočiti

dok. (3. mn. -í) (co) řidč. víc n. trochu namočit: p. si vlasy (Rais)

rozmočiti

dok. (3. mn. -í) (co, *koho) způsobit, že se něco stane mokrým, měkkým vlhkostí: déšť rozmočil půdu;…

*rozmočovati se

ned. rozmáčet se (Štol.)

samočinný

příd. 1. vykonávající práci n. pohybující se vlastní silou; automatický; řidč. dějící se n. vznikají…

samočisticí

příd. vod. týkající se samočištěni: s. schopnost řeky; s. proces; samočištění, samočistění, s. vo…

smočiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. trochu namočit; omočit 1: s. rty ve víně; s. si nohy v potoce; s. housku v …

termočlánek

, -nku m. (6. mn. -ncích) fyz. termoelektrický článek; termočlánkový příd.

thiomočovina

, tiomočovina, -y ž. chem. organická látka, z kt. se vyrábějí někt. plastické hmoty (pryskyřice)

tlumočitel

(†tlumoč Tyl), -e m. (tlumočitelka, -y ž.) kniž. kdo něco tlumočí; tlumočník I: t. sovětské poezie (…

tlumočitelský

příd. kniž. k tlumočitel: vyspělá t-á činnost překladatelská

tlumočiti

ned. (3. mn. -í) (z něm.) 1. (též †tlumačiti Šaf.) (~; komu, co) ústně překládat (do jiného jazyka);…

tlumočnický

příd. k tlumočník I 1: t-á služba; – kniž. t-é umění překladatelské

tlumočnictví

, s. činnost tlumočníka (ve význ. I 1): živit se t-m; – kniž. určením našeho národa jest t. pravd…

tlumočník

I (†tlumačník Šaf.), -a m. (6. mn. -cích) (tlumočnice, -e ž.) 1. kdo tlumočí (ve význ. 1): dorozumět…

†tlumočník

II, -a m. (6. mn. -cích) výrobce tlumoků (Tomek)

tlumočníkovat

ned. řidč. hovor. dělat tlumočníka, tlumočit 1 (Bass)

-tlumočovati

jen s předp.: pře-, z-

tlumok

, -u m. (6. mn. -cích) vak z pevné látky n. kůže s řemeny na nošení předmětů na zádech; batoh 1: tur…

umočiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co, koho) učinit mokrým; umokřit: liják umočil cesty; umočiti se dok. řidč…

vymočiti

I dok. (3. mn. -í) (co) při močení odstranit z těla: vymočil jen pár kapek; vymočiti se dok. vypus…

vymočiti

II dok. (3. mn. -í) (co) 1. močením (ve význ. II 1) zbavit příchuti, barvy; vymáčet 1: v. slanečka v…

vymočůvkovati

(obl. vymočkovat) dok. řidč. (co) k močůvkovat: v. louky, pole

zamočiti

dok. (3. mn. -í) zast. a nář. (co) namočit 1, zmočit: z. pero (Koll.); z. si nohy (Kosm.); (pentle) …

zmočiti

dok. (3. mn. -í) (co, koho) úplně namočit; promočit I 1: v mokré trávě si zmočil boty; liják mu zmoč…

ztlumočiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) k tlumočiti 1, 3: z. cizojazyčný projev; řidč. kniž. ztlumočení tragédií…

*ztlumočovati

ned. k ztlumočiti, tlumočit 3: umělecké ztlumočování (Píša) interpretace