moře, -e s. 1. rozsáhlé množství slané vody prostírající se na zemském povrchu mezi kontinenty: širé, hluboké m.; klidné, tiché, rozbouřené m.; bouře na moři; plavba na moři; světová m.; odjet za m. do zámoří; 20 000 mil pod mořem pod hladinou moře (název románu Julese Verna); výška nad mořem nadmořská výška; přen. kniž. vzdušné m.; lidské m. davy lidí, lidstvo; věčné m. času; vyplakat m. slz; m. krve, potu; m. plamenů; m. světel; m. barev; m. bídy; přelévat m., přilévat vody do m. dělat něco zbytečného, marného; pouštět se bez vesel, bez vesla na m. dělat něco bez potřebných znalostí; zmizel, jako by v moři utonul náhle, zcela; utonout v cizím (germánském ap.) moři odrodit se (v cizím prostředí); utonout v moři zapomnění být zcela zapomenut; být jako kámen v moři opuštěn, ztracen; být jako kapka v moři nepatrný, bezvýznamný, ztracený; zeměp. vedlejší, okrajová, vnitřní m.; v názvech: Černé, Baltské, Jaderské, Středozemní, Rudé m.; Jižní ledové m.; geol. kamenné m. kamenitá suť na horských svazích, vzniklá hlavně působením mrazu 2. v platnosti přísl. ob. expr. velmi mnoho; spoustu: přišlo m. lidí; je tam m. bláta; máme m. času