moc přísl. a čísl. neurč. I. přísl. ob. mnoho I, velice, velmi, hodně; příliš: na tom m. záleží; to mě m. mrzí; je m. hodný; má ho m. ráda; m. mluvit; m. kouřit; dej si m. dobrý pozor; byl bych m. rád; visí to m. vysoko; znám ho m. dobře; to je m. málo; to mi m. nepomůže II. čísl. neurč. mnoho II, hodně: m. vody; m. peněz; m. řečí; m. práce; znám ho m. let; to je víc než m.; mockrát čísl. nás. v. t.