nárok, -u m. (6. mn. -cích) 1. (nač) (též mn. nároky) požadavek opřený o skutečné n. domnělé právo; oprávnění, právo: n. na nemocenské, na dědictví, na byt; uplatňovat n-y na důchod; činit si n-y; nabýt n-ů na zvýšení služného; pozbýt, zříci se n-ů; práv. n. na náhradu; n. ze zákona, ze smlouvy 2. mn. nároky (nač) požadavky, přání: mít velké n-y na život; žít bez velkých n-ů †3. (čeho) obvinění, nařčení: n. kacířství †4. urážka cti (Jir.)