na předl. I. se 4. p. a s 6. p. ve spoj. se jménem (zř. příslovcem) 1. vyjadřuje místo, zejm. na povrchu n. vyvýšené, jako cíl pohybu, přibližování, dotyku i jiného děje (na ot. kam? se 4. p.) n. jako polohu, umístění (na ot. kde? s 6. p.): položit na stůl; ležet na stole; postavit na skříň; stát na skříni; vylézt na střechu; být na střeše; sednout si na židli; sedět na židli; padnout na kolena; klečet na kolenou; vzít na ruce; držet na rukou; na čele mu vyvstal pot; chvět se na celém těle; binokl na očích, v ruce hůl (Ner.); na koně! (povel); – vystoupit na Sněžku; jet na Krkonoše; být na horách, na Šumavě; jít na hrad; být na hradě; stoupat na rozhlednu; ležet na půdě; žít na zámku; – pověsit záclony na okno; obraz visí na stěně; tlouci na vrata; narazit hlavou na zeď; přitisknout ruku na ústa; košile se lepí na tělo, je přilepená na těle; – (při odívání, obouvání ap.:) vzít (si) na sebe lehké šaty; nosit na krku šátek; mít na nohou sandály; vzít si hodinky na ruku; – vzít na sebe vážnou tvář; cítit na sobě vinu; to se mi na vás líbí; ust. spoj. je na nás,... máme povinnost; je na nás, abychom se vyjádřili; ♦ nenechat kámen na kameni úplně něco zničit; máš to černé na bílém písemně potvrzeno, zřetelné, zcela jisté 2. vyjadřuje vůbec místo jako cíl pohybu i jiného děje (na ot. kam? se 4. p.) n. místo, kde děj je, kde se umísťuje ap. (na ot. kde? s 6. p.): jít na zahradu, na ulici; být na zahradě; jet na venkov; žít na vsi; vyjít na vzduch; dát se na vojnu; směr na Prahu; dveře na dvůr; okna na jih; na severu města; na druhou stranu, na druhé straně; učit na škole; pracovat na dole, na závodě; být na plese, na koncertě, na cestách; mít na bytě; být na vzduchu, na mrazu, na slunci; na kraji; u někt. míst. jmen, pův. zprav. o místě vyvýšeném n. ležícím na břehu ap.: na Smíchově, na Kladně, na Vsetíně; v názvech ulic: Na bojišti, Na můstku (též Můstek), Na poříčí (též Poříč), Na valech, Na Perštýně, Na Florenci aj.; účast na pohřbu; nevycházet na lidi (Herb.) mezi lidi, do společnosti; – (s nepřátelským úmyslem:) jít na Prahu, na pány, na interventy proti Praze atd.; – vzít na vědomí; mít na mysli, na paměti; vzít si na svědomí; mít na svědomí; obrátit se na útěk; nechat na pokoji; dát se na pokání polepšit se; dát někoho na odpočinek; být na odpočinku; [x]přijít na svět narodit se; nic netrvá na světě věčně (pořek.); přijít něčemu, někomu na chuť poznat dobré stránky toho, oblíbit si to; jak na to?; už jsem na to přišel už jsem to rozřešil, vyřešil; geom. spustit kolmici na rovinu; přímka kolmá na rovinu k rovině; horn. vyfárat na den na povrch 3. při opakování téhož slova vyjadřuje, že něco je nahromaděno, nakupeno n. zdůrazněno, vystupňováno: hlava na hlavě; dům na domě; chyba na chybě; ráz na ráz rychle, kvapně; smůla na smůlu; hloupost na hloupost 4. vyjadřuje časový údaj (se 4. i 6. p.): na podzim, na jaře; na svatého Jiří; na druhý den; na neděli; na poslední chvíli; na stáří; na začátek, na konec; na začátku, na konci; na úsvitě; na sklonku dne 5. označuje prostředek, nástroj, pomůcku, jejichž pomocí se děj uskutečňuje: a) se 4. p.: hrát na housle; doprovázet na piano; zvonit na zvonek; zamknout na klíč; chytat na udici; zapínat na knoflíky; vidět na vlastní oči; na mou duši (též namouduši); b) s 6. p.: vařit na plynu; počítat na prstech; cvičit na hrazdě; jet na voze, na koni; vést krávu na provaze; viset na vlásku, přen. hrozit propuknout, provalit se ap.; obrátit se jak na obrtlíku mrštně, hbitě; jde to jako na drátkách snadno, rychle, přesně; dočkat se na dětech radosti; psát, písařka na stroji; ♦ poslouchat jen na jedno ucho nepozorně; držet někoho na uzdě krotit, omezovat v jednání 6. naznačuje způsob činnosti n. okolnosti, za kt. se něco děje, n. stav, v kt. něco trvá: a) zprav. se 4. p.: jet na plný plyn; vejce na měkko (též naměkko); kapr na modro (též namodro); čočka na kyselo (též nakyselo); uvázat šátek na babku; pít vodu na lačný žaludek; uložit na knížku do spořitelny; prodávat na dluh; pracovat na dvě směny; chodit na boso (též naboso); oblečen na lehko (též nalehko); opsat na čisto (též načisto); obraz visí na křivo (též nakřivo); na stojato (též nastojato); na ležato (též naležato); hrát na čtyři ruce; měřit na metry; slíbit na čestné slovo; šaty na míru; román na pokračování; na zapřenou; na milost a nemilost; na život a na smrt; na štěstí (též naštěstí); na první pohled; na vlastní nebezpečí; (nespr.) na každý způsob rozhodně, buď jak buď; hovor. expr. na beton zcela jisté, zcela jistě: b) s 6. p.: vařit na másle; kuře na paprice; plíčky na smetaně; žít na svobodě; být na rozpacích, na pochybách, na vahách; být na omylu; mít na hotovosti; být na živu (též naživu); – výr. práce na zakázku, na objednávku; obch. poslat zboží na dobírku; stav. zdít na maltu používat malty při zdění; zdít na jednu cihlu v šířce jedné cihly; zdít na sucho (též nasucho) bez malty; tech. zkoušet materiál na tlak, na ohyb tlakem, ohybem; mat. a na druhou, na třetí,... (a2, a3,...) umocněno dvěma, třemi,...; ve spoj. se jmény příd. v jmenné podobě a se jmény podst. (se 4. p.) je možno psát v někt. případech celý předložkový výraz jako spřežku: oblečen nalehko, být jen naboso, být naživu, naštěstí atd., možnost tvoření nových spřežek je téměř neomezená, zejm. při význ. přeneseném, proto se uvádějí jako samostatná hesla jen ve výběru: obchod načerno "černý", nezákonný; dělat něco naoko jen zdánlivě 7. naznačuje účel činnosti n. určení, k čemu n. v čí prospěch věc je (se 4. p.): jít na obchůzku; chodit na návštěvu; jet na dovolenou, na prázdniny; jít na houby; stavit se na pivo; zůstat na večeři, na noc; mít peníze na cestu; platit, prát na děti; vypůjčit si na barák; zvonit na poplach; zadělat na knedlíky; koupit na šaty; pozvat na oběd k obědu; napít se na zdraví; uvést něco na svou omluvu; voda na pití; továrna na boty; miska na mléko; šaty na všední den; pozvánka na schůzi; lístek na koncert; zásilka na jméno; zboží na výběr, na prodej; mít na vybranou; říci na vysvětlenou; kývat na pozdrav, na rozloučenou; dát na pamětnou; vzít si na starost; schovat na památku; spěchat na pomoc; na usmířenou; na shledanou; na příklad (též například, zkr. např.) namátkou vybráno pro objasnění, ku příkladu; na důkaz; ob. boty na doma; s 6. p. zprav. ve spoj. s býti: být na návštěvě, na procházce; být na studiích, na prázdninách; mít na starosti; nechat na vůli k rozhodnutí; být na odchodu, na odjezdu chystat se v nejbližší době odejít, odjet 8. vyjadřuje vztah, zřetel n. omezení vlastnosti n. stavu; pokud jde o, co se týče, co do: rok úrodný na ovoce; na své stáří čilý; příjemný na pohled (též napohled); na počet je nás málo; štědrý na sliby; opatrný na groš; na doktora píše čitelně; na to je starý; nastydnout na ledviny; oslepnout na jedno oko; nemocný na plíce; padlý na rozum; mít se dobře na stravu; bohatý na penězích; ochromnout na všech údech; zdravý na těle i na duchu; pomatený na smyslech; popřát si na jídle; pozbýt na síle, přírůstek na váze; urážka na cti; ztráta na mrtvých; dražší o korunu na kile; trest na svobodě; přibylo mu na sebevědomí; klesat na mysli; získat na vážnosti; ví, na čem je; je na tom všelijak; co na tom?; ♦ dát si na čas (též načas) udělat něco beze spěchu, pomalu; je na čase (též načase) je právě vhodná chvíle pro něco; je vhodné; je nutné 9. uvádí předmět u sloves (popřípadě dějových jmen) vyjadřujících činnosti smyslové, city, vůli, myšlení, sdělování, růz. vztahy společenské ap. jako jejich vazbu: pohlédnout na hodinky; mrkat na dítě; pozor na schody (u výrazů dívání); myslit na hlouposti; pomýšlet na koupi chaty; soudit, usuzovat na kladný výsledek; nazírat na situaci (u výrazů myšlení); pamatovat se na tu událost; zapomínat na příkoří; vzpomenout si na začáteční slova básně (u výrazů pamatování); věřit na duchy; spoléhat sám na sebe (u výrazů víry, vědění); ptát se na adresu; vyptávat se na podrobnosti; na mne si nepřijdou (ob.) mne neoklamou (u výrazů vyptávání); odpovědět na otázku; ukázat na nedostatky; upozornit na chybu; zavolat, kývnout na známého; narážet na minulost; písknout na psa; utrhovat se na lidi; hartusit na děti (u výrazů sdělování); dbát na pořádek; nedbat na řeči; držet, potrpět si na dobré jídlo; mít na něco chuť; dostat na něco zálusk; brát na děvče (ob.) chtít s ním navázat známost; zvědavý na výsledek; dohlížet na děti; má na něm zájem; zakládat si na dobrém jméně; lpět na životě (u výrazů zájmu, péče); být odkázán na něčí pomoc; být vázán na určité podmínky; zvyknout si na nové prostředí; stačit na práci; čekat na vlak; počkat na oběd; být připraven na všecko; chystat se na cestu; záviset na okolnostech; to záleží na tobě (u výrazů závislosti, čekání); těšit se na jaro; usmát se na známého; hrdý na svůj úspěch; naříkat, stěžovat si na potíže; žalovat na spolužáka; rozzlobit se, zanevřít na přítele; žárlit na muže, na ženu; pochutnávat si na jablku (u výrazů citů, libosti, nelibosti); působit na žáky; mít na někoho vliv; udělat na někoho dojem; právo na práci; nárok na odměnu (u výrazů působení a nároku); útočit, střílet na protivníky (u výrazů nepřátelství); trvat, stát na svém; usnést se na společném postupu; shodovat se v názorech na řešení (u výrazů vůle); vymámit na někom peníze; vynutit na někom přiznání; prohřešit se, provinit se, dopustit se zrady, vraždy na někom (u výrazů viny); účast na pohřbu; podíl na zisku (u výrazů účasti, podílu); hra na schovávanou; práce na slovníku II. se 4. p. ve spoj. se jménem 1. vyjadřuje prostorovou n. časovou hranici, prostorový n. časový úsek (často ve spoj. s až): sukně na paty; vidět až na dno jezera; promoknout až na kůži; přijít na dostřel; být na dosah ruky; táhlo na poledne; v noci na dnešek; propustit na hodinu; vyprovázet na kus cesty; nehnout se na krok; na prst silný; na hony vzdálený; odsouzený na dvacet let; přijít na krátkou dobu; pozvat na dnešek; plán na pět let, práce na den; jet na týden do hor; být na noc doma 2. u číslovek vyjadřuje přiblížení se k prostorové n. časové hranici, přibližnost číselného n. časového údaje: přiblížit se na sto kroků; šlo na jedenáctou; čtvrt na osm; – sněhu je na dva metry; kapesníků má na tucty; – v několika ust. spoj. vyjadřuje míru přesnosti: na vlas (též navlas), na fous (též nafous) (ob.), na chlup (též nachlup) (ob.); zaplatit, vyúčtovat na halíř 3. ve spoj. s až vyjadřuje vyloučení něčeho z něčeho, řidč. zahrnutí něčeho do něčeho: hra byla až na začátek zajímavá; až na nepatrné zbytky se všecko snědlo; je pořádná až na to, že neutírá prach; – vyčerpala až na poslední krejcar své úspory (Her.) do posledního krejcaru; rádi by celý ten domov vzali s sebou až na nejmenší drobnost (Ner.) i s nejmenší drobností 4. slouží k vyjádření příčiny, pohnutky, popudu n. původce něj. činnosti: zemřít na rakovinu; pít na radost, na vztek; zpívat na povel; udělat něco na něčí přímluvu; přinést na rozkaz; přijít jako na zavolanou velmi vhod; poděkovat na pozdrav; otevřít na lehké zaklepání; na žádost, na přání, na prosbu; na mou radu uposlechl; na návrh; na objednávku 5. naznačuje výsledek děje, jistý n. možný účinek děje n. vlastnosti: rozřezat na kusy; rozsekat na drobno (též nadrobno); rozbít, rozdrobit se na padrť (též napadrť); semlít na mouku; obarvit na černo (též načerno); přivést na mizinu; stavět na odiv; na prospěch ku prospěchu; shořet na prach; zčernat na uhel; ztvrdnout na kámen; zblednout na smrt velmi silně; vyschlý na kůži; chlapec na ženění; dům na spadnutí; rod na vymření; udělat něco na svou škodu; být na posměch; ve spoj. se jmény příd. v jmenné podobě a se jmény podst. (ve 4. p.) je možno psát v někt. případech celý předložkový výraz jako spřežku: dát na pospas i napospas atd.