na- I předp. slovesná I. vyjadřuje u děje pojmenovaného prostým slovesem 1. vztah děje k povrchu n. jeho souvislost s povrchem (jde zprav. o umísťování něj. věci n. o hromadění na povrchu): nalepit známku; nanést líčidlo; narazit klobouk na hlavu; natáhnout prostěradlo; nastlat slámu; natírat nábytek 2. směřování děje (vrstvením, přibýváním, stoupáním ap.) do výše, do šíře n. dovnitř něčeho (často jde o přemísťování, nahromadění n. zvětšení): naházet odpad, papír na hromadu; nastoupit do vozu; našlo sem kouře; voda natekla do bytu; nacpat do kufru; naplnit (něco něčím); nakrmit husu; nastavit sukni; kotlík natekl; maso se navařilo 3. směřování děje k něj. cíli, k něj. výsledku: napřáhnout ruku; narazit hlavou na strop; naletět nad cíl; nastražit léčku; nahrát skladbu; navádět spolužáky; navykat dítě jíst; naslouchat ptačímu zpěvu 4. prosté skončení děje: narodit se; naučit se; napsat; nacvičit; nasolit maso; nařídit hodiny 5. pouhé započetí děje n. provedení v malé míře: nalomit hůl; navrtat díru; nahřát podušku; narušit ticho; napovědět tajemství 6. provedení děje v potřebné, zamýšlené n. velké míře (jde-li o věcný význam předmětu děje, se 4. p., jde-li o množství, zprav. velké, s 2. p.): nasbírat jahody (tj. ne maliny ap.) — nasbírat jahod (tj. něj. množství jahod); navézt (písek, písku); napéci (koláče, koláčů); naslibovat (kdo ti to nasliboval?; — nasliboval mu toho!); našít šatů; naporoučet, navyprávět ap. (sloves jako naporoučet, navyprávět je mnoho a snadno vznikají nová, proto se uvádějí jen ve výběru) II. (spolu se zvrat. zájm. se; řidč. zůstává zvrat. zájm. si) vyjadřuje dosažení velké míry děje trváním n. opakováním, provázené citovým zaujetím: nachodit se; načekat se; nadělat se; naposlouchat se; nadomlouvat se; navykládat se; nastýskat se (nastýskat si); nastěžovat se (nastěžovat si) atd. (slovesa tohoto typu lze utvořit snadno od nedokonavých sloves, proto se uvádějí jen ve výběru, zprav. mají vid dokonavý, jen v urč. užití mohou být nedokonavá, nemají však opisné futurum)