nadnášeti ned. (3. mn. -ejí) k nadnésti: n. pacienta levou paží; letoun je větrem nadnášen; nadnáší hrdě hlavu; nadnáší si rukou sukni; – herec trochu nadnáší (gesta) přehání; pověst silně nadnášela nadsazovala; – nadnáší ji touha povznáší; realita je skutečným uměním nadnášena; — nadnášeti se ned. 1. zlehka n. houpavě se nést; vznášet se: nadnášela se ve víru valčíku; nadnášela se vyzývavě v bocích pohupovala se 2. (~; nad koho) vyvyšovat se, vypínat se: n. se nad prosté lidi; mít dost (jeho) nadnášení vychloubání