napáliti dok. (3. mn. -í, rozk. -pal) 1. (co) řidč. opálit, zapálit: n. novou louč 2. (co) nakadeřit horkým želízkem (vlasy n. vousy): napálené vlasy 3. (co, při důrazu na množství čeho) pálením vyrobit: n. cihly, cihel 4. ob. (koho, co) udeřit: n. hocha přes záda; n. špačka odbít pálkou 5. ob. expr. (koho, 4. p.) ošidit, ošálit, oklamat, podvést: dát se n. hladkými řečmi; n. někoho na váze zboží 6. ob. expr. n. to dát se do rychlého pohybu: musíš to n., abys stihl vlak; — napálit se dok. ob. expr. způsobit si škodu; ošidit se: po druhé se už nenapálím; — ned. napalovati