nechť, poněk. zast. nechať, řidč. nech sp. a částice kniž. I. sp. 1. podřadicí uvozuje vedl. větu, kt. vyjadřuje rozkaz n. přání a tím nabývá významu účelovosti; ať, aby: pozvi jej, nechť přijde; kdo má zájem, nechť se přihlásí; podej mi živé vody, nechť bude tělo beze škody (Erb.); přivažme ho, nechať patří na řádění naše! (Čech); nechť neví levice, co činí pravice (bibl.) 2. uvozuje věty s význ. připouštěcím; i když, i kdyby, byť, ať, nechťsi: jen povídej, nechť to cokoliv (Něm.); nechť se jak chce děje, věrné milování nepřeruší žádné zloby naléhání (Sab.) 3. souřadicí nechť – nechť (nechať – nechať, nech – nech), nechť (nechať, nech) – či, nechť (nechať, nech) – nebo ve spoj. slučovacím n. vylučovacím; ať – ať: nechť bděl, nechť odpočíval (Vanč.); n. pěšky, či na voze; n. na poli, nebo v lese II. částice kniž. 1. (ve větě samostatné) vyjadřuje u sloves v 3. os. oznamovacího způsobu rozkaz, vybídnutí n. přání, při záporu varování; ať: n. vstoupí; kdo souhlasí, nechť zvedne ruku; co bylo dosavad, nechať trvá i napotom (Pal.); nech se nemýlí ten mladý hejsek (Jir.) 2. expr. nechť, nešť, poněk. zast. nechať, řidč. nech vyjadřuje lhostejnost n. vzdor; na tom nezáleží, to je jedno; ať, aťsi, nechťsi: čeká tě velká práce. Nechť (čeká); masa nikde, ale nechať (F. S. Proch.); co nám po tom, nech si jede (Zap); zpozdil se, ale nešť, dožene to; ale nešť, nevadí; no nešť; vem (vzal) to nešť čert