obec, -bce ž. 1. místně ohraničený soubor budov a pozemků tvořící nejnižší správní jednotku: rodná o.; starosta obce (dř.); rozlehlá o.; venkovská o.; byla toho plná o., přen. všichni obyvatelé obce si o tom vyprávěli; veř. spr. nejnižší územní správní jednotka; katastrální o.; domovská o. (dř.) do kt. kdo právně příslušel 2. obecní úřad, výbor n. celek občanstva: o. prodala pozemek; být volen do obce; (dř.) přijít na o. být živen domovskou obcí 3. sdružení, spolek, korporace n. vůbec skupina lidí majících společné zájmy: literární, malířská o.; o. čtenářská; akademická o. universitní učitelé a studenti; (dř.) Čs. o. sokolská; círk. náboženská o. organizační jednotka v církvích nekatolických; hist. o. polní, vojenská (v husitství) bratrstvo účastnící se polních tažení; o. domácí (v husitství) bratrstvo bojující jen na obranu svého města 4. ob. obecní pastvina, pozemek: pasáci přicházeli na "o." (Rais); zdrob. obcička, -y ž.