oblouditi, řidč. obluditi dok. (3. mn. -í, rozk. -luď, -loudi, trp. -zen) (koho, co) 1. obestřít mrákotami; omámit; silně zaujmout něčí smysly: vstával ještě napolo oblouzen tvrdým spánkem; obluzení vínem; – divadlo mu obloudilo hlavu zamotalo; obluzené smysly 2. oklamat, ošálit, ošidit, obelstít, obalamutit, omámit, podvést: o. stráže; obloudil ji hezkými slovy; drahého mi obludila syna (Vrchl.); nedala se o. dary; — ned. obluzovati, oblouzeti