obrys, -u m. (6. j. -u, -e) 1. čára, kt. tvoří kraj plochy n. plošně viděného tělesa: o. nohy, těla, stromu, budovy; o-y hor v dálce kontury; geom. skutečný, zdánlivý o. plochy tělesa 2. kniž. stručné slovesné vypsání, vylíčení něčeho v hlavních znacích; nástin, nákres, náčrt: o. českých dějin; znát něco jen v hrubých o-ech rysech; psych. zjednodušená, ne zcela přesná představa věci n. děje; → zdrob. obrysek, -sku m. (6. mn. -scích)