omezení, poněk. zast. obmezení, s. něco, co omezuje (vlastnost, okolnost, opatření ap.): talent jeho má nejedno omezení, nejednu slabinu (Šal.); je nutné vystačit s domácí produkcí, třebas za určitých obmezení; přijmout něco s jistým o-m; v. též omeziti, obmeziti