omluva, -y ž. 1. projev, jímž se žádá za prominutí n. ospravedlňuje něj. čin; ospravedlnění: zdvořilá, částečná, jalová o.; říci na svou o-u; hledat o-u pro své jednání, pro sebe; to je třeba uvést k jeho o-ě; netřeba omluv; odejít bez o-y; říci jako na o-u †2. pomluva: (Jeroným Pražský) jat byl na o-u některých (Lum.)