onen zájm. ukaz. m. (2. a 4. (živ.) onoho, 4. (neživ.) onen, 3. onomu, 6. onom, 7. oním), ona (2., 3., 6. oné, 4. onu, 7. onou), ono (skloňuje se jako onen, ale 4. ono), mn. 1. m. (živ.) oni, m. (neživ.) a ž. ony, s. ona, 2. a 6. oněch, 3. oněm, 4. m. a ž. ony, s. ona, 7. oněmi) (†onenno, onano, onono; nejč. v 1. mn. onino, onyno, 2. oněchno,...) 1. ukazuje na vzdálenější ze dvou osob n. věcí; tamten: ten je malý, onen velký; tento les je jehličnatý, onen listnatý; zákony módní jsou jako zákony trestní: onyno jsou pro ošklivé, tyto pro špatné (Ner.); ust. spoj. onen svět (v náb. představách) posmrtný svět, život; cítil se už více na onom než na tomto světě (Zey.) mrtev 2. ve spoj. ten onen, tento onen ukazuje na jinou z několika osob n. věcí; jeden druhý: truhlice byla brzo u toho, brzo u onoho rychtáře v úkrytu (Jir.); ukazovala rukou hned v tuto, hned v onu stranu; prohlížel si hned to, hned ono; přemýšlí, jak to či ono udělat 3. ukazuje na osobu n. věc, o kt. byla řeč n. kt. je známá; ten: domníval se, že oni jezdcové jsou vojáci (Jir.); buď lepším než onino hlupci (Klost.); pronesl ona známá slova; potěšil nás oněmino slovy svými (Jir.); za onoho času kdysi dávno, v tehdejší době; kořalky líznete leda za onoho času (Rais) zřídkakdy 4. spoj. ten onen má význam zájm. neurč. někdo, leckdo, všelikdo: dávala si na zuby to ono, co kde kdo poradil (Jir.); oni mně už tu onu dohazovali (Tyl)