oráč, -e m. (1. mn. -i, -ové) 1. kdo orá půdu pluhem: o. kráčející za pluhem; Přemysl O. 2. zast. a bás. rolník, sedlák: má sice o. černé ruce, ale chléb běloučký (Čel) 3. (dř.) zaměstnanec na statku (o stupeň níže než čeledín): až povyrosteš, můžeš být volákem a odtud není daleko do o-e a čeledína (Hál.); → expr. zdrob. *oráček, -čka m.