osamocený příd. 1. osamělý, opuštěný: cítím se o.; o-í sirotci 2. ojedinělý, izolovaný: o. společenský jev; o. pokus 3. řidč. oddělený, odloučený, samostatný: o. činitel duševního života; sledovat o-é cíle (Šal.); přísl. osamoceně: stát o. opuštěně; – posuzovat jev o. izolovaně; – hospodařit o. samostatně, odděleně; podst. osamocenost, -i ž.: tíživá o. starých lidí opuštěnost; – o. fyzikálního jevu ojedinělost; – britská ostrovní o. izolovanost; v. též osamotiti