ostuda, -y ž. 1. nepříznivý dojem způsobený něčím, za co může původce pociťovat stud; hanba: z toho bude o.; mít strach z o-y; chtít se vyhnout o-ě; velká o.; dělat si (n. někomu) o-u (svým chováním ap.); utržit (si) o-u; to je pro o-u; expr. uříznout si o-u, kus o-y; ♦ mít z o-y kabát 2. řidč. expr. věc nepěkného vzhledu způsobující ostudu; člověk dělající ostudu (svým chováním n. vzhledem): tu o-u už neoblékej (starý kabát, nepěkný klobouk ap.): i ty o-o ostudná (Jir.); → expr. zdrob. ostudička, -y ž.