pád, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. pohyb shora dolů způsobený vlastní váhou; padání, klesání: p. kamene; p. laviny, meteorů; p. s koně, se skály; fyz. (volný) p. pohyb, kt. koná těleso pod vlivem vlastní váhy †2. pohyb dopředu, zprav. rychlý: hříbě prudkým pádem pospíchalo (Hol.); v. též pádem, horempádem 3. poněk. zast. hromadné hynutí (zvl. dobytka, koní) způsobované zejm. epidemickou nemocí: uhynutí a p. dobytka; – nář. ust. spoj. ležet pádem (Jir., Staš.) být těžce nemocen; lehnout, ulehnout pádem těžce onemocnět 4. ztráta moci, vlivu, významu, postavení; úpadek, rozpad; záhuba, zkáza, zničení: p. absolutismu; p. vlády; p. slávy, moci; p. pevnosti, obleženého města dobytí nepřítelem: pýcha předchází p. (přísloví) pýcha vede k záhubě 5. poněk. zast. upadnutí v nežádoucí stav, octnutí se v nepříznivém postavení: mravní úpadek, poklesek, hřích, zvl. ztráta panenství: chrání (studenty) před pádem do ošklivých zvyků (Prav.); p. v nemilost (Zey.); – p. prvního člověka; dívčin p. 6. zast. ob. případ, záležitost, věc, událost: staly se všelijaké pády; v takových pádech těžko radit; má smrtelný p. v rodině (Herrm.); skrz ten p. (Poláč.) proto; (dnes nespr.) na každý p. (se tam podívám) v každém případě, zcela jistě; na žádný p. (to nevezmu) vůbec ne, zanic, za žádných okolností, podmínek; tím pádem (se to stalo) tak, proto; v pádu potřeby, nutnosti (se to zařídí) bude-li třeba, nutno; v pádu, kdyby se něco zlého mělo přihodit 7. jaz. mluvnická kategorie (mluvnický význam) vyjadřující obměnami tvaru (zprav. koncovkami) různé vztahy jména ve větě; tvar tuto kategorii vyjadřující: první, druhý, třetí,... p.; p. prostý; p. předložkový