píliti (3. mn. -í, rozk. pil) (*píleti, 3. mn. -ejí, Ath.) ned. 1. poněk. zast. kniž. chvatně, spěšně jít; chvátat 1, spěchat, pospíchat, kvapit 1, kvačit: v dál jsem pílil (Zey.); za prací svou p. (Vrchl.); přen. čas pílí rychle plyne 2. poněk. zast. kniž. (s čím; ~) rychle, pilně něco dělat; chvátat 2, pospíchat, spěchat: syn si s prací pílí (Ner.) †3. (čeho; po čem) horlivě o něco dbát, usilovat, snažit se o něco, horlivě něco vykonávat: p. důsledné soustavnosti (Ath.); po dobrém jen pílí (Tyl); *píliti se ned. pilně pracovat: pílila se bez oddechu (Preis.) ○ předp. po- (si), při- (si)