příslušnost, -i ž. 1. vlastnost n. stav toho, kdo (n. co) je někam příslušný (ve význ. 1, 2): p. jednotlivých podniků ke koncernu; p. ke krevní skupině; třídní, politická, stranická p.; dobová p.; p. k táboru míru; – p. k rozhodování; práv. státní p. státní občanství; veř. spr. vymezení věcné n. místní působnosti soudu n. jiného orgánu, kompetence: věcná, místní p. †2. zprav. mn. p-i co k něčemu přísluší, příslušenství 1: letohrádek se všemi p-mi (Havl.); kuchyň s p-mi (Štol.); střelný prach a ostatní p-i, jichž třeba k výrobě nábojů (Vrba); v. též nepříslušnost