před(e)- I předp. slovesná vyjadřuje 1. směřování děje vně přední (hlavní n. vnější) strany něčeho, do blízkosti někoho, jeho šíření, uplatnění směrem dopředu, zpředu (řidč. op. za-): předhodit psovi kost; předřadit odpor; předložit spis k podpisu; – předběhnout, předjet jiné; předklonit se; předpažit obě ruce 2. probíhání děje (majícího někdy úlohu ukázky n. vzoru) v přítomnosti něj. osoby: předčítat nemocnému; předříkávat text slibu; předzpěvovat melodii; předcvičovat sestavu; předvádět nové modely; předtančit 3. směřování děje do přítomnosti významnější osoby: předstoupit před vladaře, před soudce; představit rodičům svou nevěstu 4. podřadění pod působnost něj. rozhodčí instituce: předvolat, předvést před soud 5. dřívější zařazení děje v čase (v odb. slovech s významem přípravy pro děj následující); probíhání děje, jež je nějak zaměřeno k tomu, co má teprve následovat: předeslat několik slov; seznámit se s tím, co předcházelo; – předehřát vodu; předpěstit rostliny; předmáčet osivo; předčistit obilí; – předplatit si časopis; předpovídat osud; předvídat politický vývoj; předurčit k vyhlazení; — tvoření sloves s předp. před- je velmi živé, proto se dále zařaďují jen ve výběru