pór II, -u m. (z lat. driv. řec.) 1. (poněk. zast. též póra, -y ž., Ner., Vrchl.) drobný n. drobnohledný otvor, kterým urč. ústroj vyúsťuje na povrch těla: rozšířené kožní póry; póry ucpané prachem; přen. ze všech jeho pórů dýchala svěžest z každého projevu, hnutí; anat. póry potní vyústění potních žlázek 2. drobný otvor, dutina vůbec; průduch, průlinka: póry ve zdivu; půdní póry; póry vápence; hvězd. malá temná skvrna na Slunci; pórový příd. stav. p. beton vylehčený póry, např. vzduchovými n. plynovými