připustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (koho kam) dovolit někomu přístup někam, k někomu; pustit: p. návštěvy do vězení; hlásil se o slyšení a nebyl připuštěn; ♦ p. si někoho k tělu dovolit mu příliš, zvl. důvěrnosti; zeměd. (hospodářská zvířata) pustit k páření 2. (koho k čemu) dovolit někomu účast v něčem, podílet se na něčem: být připuštěn ke zkoušce; nepřipustil ho k žádné práci; ♦ nepřipustit nikoho k slovu nepustit 3. (co) po jistém zdráhání uznat něco za možné: připustil, že máme pravdu; nepřipustil nebezpečí; neradi byste na svého syna něco připustili (Tyl) 4. (co, řidč. čemu Herb., zast. k čemu Havl.) dovolit, strpět: to nemohu p. přivolit k tomu; nepřipustil, aby o tom mluvila; p. odchylný názor 5. (co, čeho) napuštěním přidat; přitočit 2: p. do vany vodu, vody; — připustiti si dok. (co) (zprav. v záp.) vzít si něco k srdci: ani si tu myšlenku nepřipustil; nepřipustí si žádnou starost; nepřipustil si, že je zle; — ned. připouštěti, p. si