půdorys, -u m. (6. j. -u, -e) 1. průmět předmětu na vodorovnou rovinu, obrysy, obraz předmětu při pohledu shora: p. chrámu, bytu, sklepů; čtvercový, obdélníkový, nepravidelný p.; město s kruhovitým p-em; geom. obraz prvního průmětu; stav. vodorovný řez stavbou 2. kniž. základ, základna, plán 2: ideový p. literárního díla; metrický, strofický, kompoziční p. (básně) (Muk.); půdorysna, -y ž. (2. mn. -sen) geom. rovina, na níž se sestrojuje půdorys; půdorysný (*-rysový) příd.: p-é schéma, značky; p-á plocha; p-ové rozměry (Lit. nov.); → přísl. půdorysně: p. složitý; p. dobře řešená scéna