pakáž, -e ž. (z něm. driv. fr.) 1. hanl. sebranka, holota 1, banda I 2: předměstská p. (Šal.); kluci, p. jedna, házejí kamením (K. Čap.) †2. zavazadla: tudy také vezli p. biskupa (Jir.); v. též bagáž 3. v žert. ust. spoj. jakáž p. jakáž pomoc: nepřijdete k nám, jakáž p. (Poláč.)