památka, -y ž. (2. mn. -tek) 1. (koho, čeho) to, co připomíná lidi vzdálené, zprav. zemřelé (jejich dílo, práce, mravní hodnoty ap.), n. události; vzpomínka, upomínka: čest jeho p-ce; udělal to pro p-u svých rodičů; přežil jsem matku svou, žiju jen p-ce (Ner.); nesmrtelná p. Mistra Jana Husa; pomník postavený na p-u vítězství; ust. spoj. na p-u pro trvalé připomínání si někoho, s nímž se rozcházíme, něčeho minulého ap.: dát, nechat si, vzít si něco na p-u (na něj. osobu, na něj. událost ap.) †2. den věnovaný památce někoho, vzpomínání na někoho, něco; památný den, svátek: p. zemřelým slavená (Čel.); 6. července, o p-ce Mmistra Jana Husa; veselit se o p-ách (Baar) o významných svátcích 3. (po kom; na koho, co) věc někoho, něco připomínající, vzbuzující vzpomínky; upomínka; (po čem) stopa, pozůstatek, zbytek: rodinné p-y; p. na zemřelou matku; p-y z cest; schovat si obrázek jako p-u; – zůstala mu (po nemoci, po úraze) p.; válka tam zanechala p-u: trosky a bídu; není po tom (sněhu, ráně ap.) ani p-y zmizelo to beze stopy; není po něm ani p-y zmizel n. dosud se neobjevil 4. něco starobylého (zprav. umělecké dílo), co připomíná dávno minulou dobu: stavitelská, umělecká, přírodní p. pamětihodnost; vzácná p. ze středověku; pražské p-y; ochrana p-ek; nejstarší p-y českého písemnictví; expr. zdrob. památečka, -y ž.