pasivní [-sí-], pasívní (*pasivný Šal.) příd. (z lat.) trpný, nečinný, netečný; takový, kt. se přímo neúčastní něčeho (op. aktivní): p. člověk; p. povaha; p. účast na něčem; p. znalost cizího jazyka taková, při kt. se cizímu jazyku jen n. převážně jen rozumí; p. rezistence trpný odpor; provádět p. rezistenci omezit práci, činnost na míru nezbytně povinnou; p. politika; tech. p. odpory při jejichž překonávání vzniká užitečná práce; chem. p. kov; med. p. tělocvik pohyby prováděné cizí silou (druhou osobou n. přístrojem); práv. p. volební právo být volen; obch. p. podnik; p. bilance vykazující pasivitu (ve význ. 4); ekon. p. bilance státu udávající, že hodnota dovozu je větší než hodnota vývozu; jaz. p. rod trpný; p. tvar; p. význam; řidč. p. větná perspektiva větná konstrukce, v kt. přísudek vyjadřuje zasažení podmětu něj. děním přicházejícím odjinud; → přísl. pasivně, pasívně: p. se chovat; p. vyčkávat; → podst. pasivnost, pasívnost, -i ž. pasivita: p. povahy; obch. p. podniku