patka, -y ž. (2. mn. -tek) 1. zdrob. k pata: malé patky dětských nožek; – p. stromu; p. pahorku úpatí; stav. spodní část stavební konstrukce: p. pilíře patice; základová p.; tech. spodní okrajová n. ukončující, opěrná n. úložná část něj. předmětu: p. ložiska, stroje; elektr. p. stožáru nástavec (zprav. betonový) pro dřevěný stožár k zapouštění do země; žel. pata; zeměd. p. kosy část, kterou je kosa připevněna ke kosišti; p. pluhu vyměnitelná ocelová část na konci plazu; polygr. příčné zakončení jednotlivých tahů tiskacího písma; sport. p. lyže zadní konec; včel. leták 2 2. první odkrojená n. poslední zbylá část z bochníku; skrojek; dokrojek: ukrojit si patku; – sníst bochník do poslední patky 3. část látky přišitá tak, aby zakrývala otvor kapsy; klopa 2 4. kadeř vlasů sčesaná hluboko do čela: načesávat si patku; zdrob. patička v. t.: příd. patkový: tech. p-é koleno potrubní s patkou; p. šroub k upevnění patky ložiska