pelech, -u m. (zast. a nář. pelouch Klicp., Šír) (6. j. -u, 6. mn. -ších) 1. místo, kde zaléhá zvěř; doupě 1, brloh 1: zaječí p. 2. expr. lože, řidč. obydlí, zprav. nuzné, neupravené, zanedbané: neustlaný p.; děti vylezly ze svých p-ů; v staveních bývaly pravé p-y (Svět.) brlohy (ve význ. 2): cítím, že tu začínám v tom p-u sedlačit (Herb.) v zapadlé vsi; ♦ ob. jít na p. jít spát; nechce se mu z p-u nechce vstávat 3. hanl. skrýše, úkryt (špatných lidí, nekalých živlů), hnízdo 6, doupě 2, peleš 1; místo, kde se soustřeďuje něco nedobrého, nekalého; brloh 3, peleš 1: p. zrádců a poběhlíků; loupežnický p.; – p. hanby a hříchu; p. zpátečnictví; → zdrob. k 1 a 2 pelíšek (nář. peloušek Těsn.), -šku m. (6. mn. -šcích)