perla, -y (2. mn. -rel), poněk. zast. perle, bás. perlice (Třeb.), -e ž. (z rom. zákl.) 1. kulovitý útvar vyloučený pláštěm mlžů, užívaný k ozdobě; umělá napodobenina (zprav. skleněná) připomínající tento útvar: lovit perly; matný lesk pravých perel; šňůra drahých perel; na krku nosívala (mlynářka) drahé perle (Něm.); – náhrdelník ze skleněných perel; přen. bílé perly (čast. perličky) zoubků; p. potu na čele; ♦ házet perly sviním (bibl.) poskytovat někomu něco, čeho si neumí vážit 2. něco připomínajícího vzhledem, podobou n. jinými vlastnostmi perlu: v očích se jí leskly dvě perly slzy; (za rty) dvě řady perlí (Tyl) zubů; keře se leskly p-mi krůpějemi rosy; víno hází perly měnivý odlesk; zvon stříbrné své perly hází (Vrchl.) vydává jasné, příjemné zvuky; kuch. svařit cukr na perlu tak, aby stékal s vařečky v podobě drobných perliček; mysl. hrbolatý výrůstek na paroží jelenovitých, zejm. srnců 3. expr. osoba n. věc zvlášť vynikající: je to p. mezi ženami; stavitelská p. jižních Čech; → zdrob. perlička v. t.; — perlový v. t.