pláč, -e m. projev silného pohnutí mysli (zvl. žalu, lítosti) spojený se slzami a někdy též s nářkem: hlasitý, tichý, hořký, křečovitý, hysterický, usedavý, srdceryvný p.; p. z radosti; dětský p.; krokodýlí p. (čast. slzy) falešný, neupřímný; dát se do pláče; vypuknout v p.; nabírat k pláči (do pláče) chystat se plakat; přen. expr. p. větru skučení; p. hobojů teskný zvuk ap.; zast. vést pláč pro někoho (Tyl) plakat; mít p. na krajíčku snadno se rozplakat, být blízek pláči; je (bylo) mu do pláče chtělo se mu plakat; je to k pláči smutné; byl chudý až k pláči velmi; bibl. Jeremiášův p., P. proroka Jeremiáše kniha Starého zákon-a obsahující nářek proroka Jeremiáše nad Izraelem; liter. řidč. pláče plankty