plynouti ned. (bud. poplyne) 1. pomalu, zvolna téci: potok plynul lukami; slzy jí plynuly po tváři; všechno plyne je v pohybu; přen. zisky plynou do státní pokladny proudí; řeč se mluví, voda plyne (čast. teče) (pořek.) není třeba každé slovo brát na váhu 2. řidč. kniž. (o předmětu, zvl. o plavidle) být unášen, pohybovat se na povrchu vody (n. jiné kapaliny); plavat 2, plout 1; postupovat ovzduším; vznášet se, nést se, plavat 6: loďka plyne na vlnách; (kačátka) na vodě plynou (Něm.); přen. p. v hojnosti (Tyl) oplývat vším; – mráčky plynoucí na obloze; šedivé mlhy nad lesem plynou (Erb.) 3. poněk. kniž. postupovat v přirozeném časovém sledu; míjet, ubíhat, utíkat, uplývat: jak ten čas plyne!; život plyne jako sen 4. poněk. kniž. (o řeči) lehce, nepřerušovaně, souvisle probíhat: slova mu lehce plynula ze rtů splývala; verše melodicky plynou 5. kniž. lehce, jemně se šířit; linout se: ranní světlo plynulo do světnice; ze zahrady plyne vůně květin; přen. po modrém rouše plynuly vlny zlatých vlasů (Něm.) splývaly, spadaly dolů 6. (z čeho) mít původ v něčem, být důsledkem něčeho, vyplývat: z kapitálu plynuly zisky; – závěr plynoucí z faktů; povinnosti, které z toho plynou; z toho ještě neplyne, že... ○ předp. do-, od-, pře-, při-, roz- (se) (poroz- se), s-, u-, v-, vy-, z-, za-; nás. †plývati (Hol.) ○ předp. v. plynouti, dále o-