po- I předp. slovesná I. vyjadřuje 1. postup n. proniknutí děje po povrchu (zprav. jde o pokrytí, potažení, povlečení něčím, o natření, namazání, polití ap.), znečištění n. poškození něčeho: pokrýt stůl ubrusem; popsat papír; nově potažená křesla; povléci peřiny; pomazat, pomazánka; posypat chodník (popelem); posolit, pocukrovat; pokapat ubrus vínem; postřik; – pošlapat podlahu; polít linoleum; – pobronzovat, pocínovat, pochromovat, pokovit, pomědit, pozlatit,... (slovesa jako pobronzovat, pocínovat atd. stala se v odb. užití typem termínů, podle nichž se snadno tvoří další, uvádějí se proto dále jen ve výběru) 2. úplné n. částečné vtisknutí n. dodání vlastnosti vyjádřené jmenným základem, přizpůsobení něj. prostředí ap.: počeštit, požidovštit; poameričtělý, poameričtěný; pohelenizovat; pokamarádit se, pobratřit se; popanštět; postátnit,... 3. a) malou n. zř. velkou míru děje základního slovesa prostého: poblednout, pošedivět; pořídnout; poskočit, posunout, postrčit; pofoukat; pocuchat; pocucat; pobolet; podumat, pobručet, pohvízdat; potoulat se; – pobouřit; pobourat; b) (u ned. vidových protějšků k někt. slovesům typu 3. a) občasné opakování, přerušované trvání děje: pobolívat, pobručívat, pobručovat, pohvízdávat, potulovat se; – pobafávat (si), poštěkávat, pokulhávat, pobíhat (někdy expr., zvl. ve spoj. se zvrat. zájm. si); c) malou míru děje základního dok. slovesa předponového: ponazvednout, poobhlédnout, pootočit, poodhalit, popohnat, popojít, porozhlédnout se, porozhrnout, poopravit, pousmát se, povztyčit se, pozaclonit, pozdržet, pozměnit,... 4. a) prostou dokonavost: pojmenovat; pohostit, pobavit; potrestat, pomstít; posnídat, poobědvat; b) (někdy ve spoj. s dalšími předponami, zejm. se z-) postupné, podílné proběhnutí děje: pojíst, pobrat vše, co se dá; pojezdit všechny kouty světa; pochodit půl Prahy; brambory pohnily; postřílet útočníky; posbírat jablka; poobjímat, poodhazovat, poprodat, popřekládat, popřišívat, porozbíjet, posešívat, poshánět, poutrácet, povysoukat se, pozabíjet, poztrácet, pozulámat, pozotvírat, pozpřelamovat,... (sloves typu 2, 3c a 4b je mnoho a snadno se tvoří nová, proto se dále uvádějí jen ve výběru: neuvádějí se u nich synonyma tvořená touž předponou, pokud jsou uvedena u příslušných sloves nepředponových) II. (zprav. spolu se zvrat. zájm. si, zř. se) vyjadřuje kratší n. delší trvání děje, často s expr. význ. odstínem "do vůle, do libosti, do sytosti, pro ulevení ap.": pospat si; polebedit si, pomedit si; popřát si; poležet (si); podiskutovat (si), poplakat (si); pohrabat se v něčem III. 1. (s tvary přít. času někt. ned. sloves, většinou s význ. pohybu) vytváří ned. budoucí čas: poběžím, pocestuji, pojedu, pokutálím se, pokvetu, poletím, polezu, ponesu, poplazím se, popluji, porostu, potáhnu, poteče, povedu, povezu, povleču, poženu, zř. pů-: půjdu (tvar budoucího času s po- se zčásti šíří i u jiných sloves pohybu, např. pofičím, pochvátám, poklušu, pokvapím, pomašíruju, pošlapu) 2. (s tvary rozk. způsobu někt. ned. předchozích sloves) vytváří rozk. způs. vyjadřující výzvu k pohybu směrem k mluvčímu n. stejným směrem jako mluvčí n. výzvu k společnému konání něj. činnosti: pojď k nám; pojeď s námi; poběž, polez; dále ojediněle pones, poslyš