pocítiti dok. (3. mn. -í, rozk. -ciť, trp. -těn) (co) 1. smysly (zejm. hmatem, čichem n. chutí) si uvědomit, poznat, postřehnout: p. chlad, vlhko, hlad, žízeň, drsnost, zápach; pocítil její ruku na své 2. mít pocit (něčeho příjemného n. nepříjemného): p. záchvěv radosti, bolest, touhu, lítost, ostych, sílu, únavu, odpor 3. citelně poznat: p. potřebu nových strojů, léků; p. pronikavé snížení cen: p. následky porážky na své kůži sám na sobě; p. břímě let 4. vytušit: zvířata pocítila nebezpečí ohně první; pocítil, že ho někdo pozoruje