podoba, -y ž. 1. shoda charakteristických rysů, vlastností u živých bytostí, věcí a jevů; podobnost 1: p. mezi bratry, otcem a synem; p. zvyků, pohádek u různých národů; jeví se tu p. v celku a odlišnost v podrobnostech; omyly vznikající z p-y jmen 2. soubor charakteristických znaků něj. věci n. jevu; forma 1, povaha: návrh nabyl konečné p-y; poznat pravou p-u věcí; grafická p. jazyka; Honza je domácká p. jména Jan 3. soubor charakteristických vlastností člověka určující jeho zevnějšek; vzhled, vzezření; postava: p. matčina se mu objevila před očima; člověk má svůj věk, kdy se mu p. dovršuje (Pujm.); být onačejší p-y (Jir.); p-ou byl celý otec silně se podobal otci; netvor v lidské p-ě; růst, přicházet do něčí p-y stávat se podobným někomu; hoch vycházel otci z p-y přestával být otci podoben; za několik neděl vyšla z p-y (Svět.) silně se změnila; vyšel jste mi z p-y (Jir.) zapomněl jsem, jak vypadáte, nepoznávám vás; suchá, zimomřivá p. ženská (Čech); nikdo se mu co do p-y nevyrovnal (Svět.) tělesné krásy 4. (nejč. v podobě) způsob, jak je něco uspořádáno, utvářeno; tvářnost, tvar, forma 3: nákaza v nejsilnější p-ě; sáně pěkné p-y (Jir.); skleničky všeeh podob a barev (Rais); chemická sloučenina se sráží v p-ě prášku; nebezpečí v p-ě německého imperialismu; nenávidět reakci v jakékoli p-ě; hnutí nabývalo hrozivé p-y; ukázat se ve své pravé p-ě 5. zast. a nář. vyobrazení, obraz 1, socha: p. může být zaretušována (Olb.); dát komu svoji p-u (Něm.); expr. zdrob. podobička (Čech), podůbka (Erb.), -y ž.; podobka v. t.