Nalezeno 166 heslových statí.

Akropole

, Akropolis, -le ž. hrad v Aténách; akropole, akropolis, -le ž. nejvýše položená část starořeckých…

Apolena

, -y ž. osobní jm. ženské; expr. zdrob. Apolenka, -y ž.; v. též Lenča, Lenka aj.

celospolečenský

příd. 1. týkající se celého společenství, celé společnosti: c. zájem; c-é důsledky; c-á reforma 2. v…

Čtyřspolek

, -lku m. hist. skupina států za první světové války (Rakousko-Uhersko, Německo, Bulharsko, Turecko)…

dopoledne

(zast. a zř. dopůldne) přísl. v době mezi ránem a polednem: d. se lépe pracuje než odpoledne; chodit…

dopoledne

I, -e (zast. a nář. dopolední, -í, zř. a zast. dopůldne, -e) s. část dne od rána do poledne: prospat…

dopolední

příd. k dopoledne: d. slunce; d. vlak; d. směna, vyučování; d. program

dvojspolek

, -lku m. (6. mn. -lcích) spolek dvou, zprav. mocností: německo-rakouský d.

epoleta

(dř. ps. epauleta), -y ž. (z fr.) poněk. zast. nárameník: důstojník se zlatými e-mi; e-y a řády na k…

humpolecký

(nář. humpolský) příd. k Humpolec (město v Čechách)

kopule

, kupole (†kuple), -e ž. (z it.) polokulová klenba nad kruhovým n. mnohoúhelníkovým půdorysem: renes…

krumpolec

, -lce m. (z něm. zákl.) obl. dřevěné krční jařmo dobytka: nasadit krávě k.; přen. nosit panský k. n…

metropole

, řidč. metropol, -e ž. (z řec.) 1. hlavní město státu, země, významné město kraje ap.: Vídeň, m. na…

mimospolečenský

příd.: m. činitel

nadpolení

, s. les. nadměrek 2, nadmíra

nadspolečenský

příd. (v idealist. pojetí) postavený nad společností: n-é hodnoty

napoledne

přísl. zast. a nář. k poledni (Jir.)

Napoleon

, -a m. fr. osobní jm. mužské; jm. proslulého fr. dobyvatele a pak fr. císaře: N. Bonaparte [-part];…

napoleondor

, -u m. (z fr.) hist. napoleon

napoleónek

, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích) hanl. ctižádostivý, pánovitý člověk s touhou ovládat jiné…

napoleonismus

[-nyz-], -mu m. napoleonský imperialismus; napoleonství: bouřlivé doby n-u

Napoleonovec

, -vce m. člen Napoleonova rodu: vláda N-ů; napoleonovec, -vce m. příslušník, politického směru st…

napoleonský

(*napoleonovský) příd. vztahující se k Napoleonovi: války n-é; n. despotismus; n-ovská reakce (Havl.…

napoleonství

, s. 1. napoleonský imperialismus; napoleonismus: záchrana Evropy před n-m 2. napodobení Napoleon…

nekropole

, -e ž. (z řec.) město mrtvých, pohřebiště (na okraji starověkých měst): thébská n.

nepolepšitelný

příd. takový, kt. se nemůže n. nechce polepšit: n. darebák; n. snílek

nespolečenský

příd. 1. nemilující společnost, vyhýbající se společnosti; samotářský: n. člověk 2. odporující pravi…

odpoledne

, poněk. zast. odpůldne přísl. v době mezi polednem a večerem: přišel o. ke čtvrté hodině; ve čtvrte…

odpoledne

I, poněk. zast. odpůldne, -e (mn. též m. 1., 4., 7. -půldny, 2. -dnů, 3. -dnům,...) (†odpolední, -í,…

odpolední

příd. k odpoledne: v o-ch hodinách; o. směna, vyučování; o. svačina; o. šaty vhodné pro odpoledne

odpoledník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) odpolední vydání novin; expr. zdrob. odpoledníček, -čku m. (6. mn…

*odspolečenštiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit společenského rázu: o. člověka (Tvorba); odspolečenštění poezie (…

paspole

, paspolka v. paspule

pole

, -e s. 1. obdělaný pozemek osévaný zemědělskými plodinami; (často mn.) krajina mimo osady: žitné, k…

polebedit si

dok. (3. mn. -í) ob. expr. (~;na čem) něj. dobu si lebedit (v. po- II); polahodit si: p. si v křesle…

polebice

, -e ž. anat. tuhá šlašitá blána pokrývající klenbu lebeční

poledkovati

dok. zeměd. (co) pohnojit ledkem

poledňák

, -u m. (6. mn. -cích) zast. a nář. zvon, jímž se zvoní poledne, poledník 2 (Svob. aj.); zdrob. po…

poledne

, -e (zř. mn. 3. -ím, 6. -ech, v kniž. a poněk. zast. přísl. výrazech k p-ám, o p-ách, po p-ách) (za…

polední

příd. 1. vztahující se k poledni (ve význ. 1): p. přestávka; palčivost p-ho slunce; odjet p-m vlakem…

polednice

(zast. a nář. poludnice Jir., Tyl aj.), -e ž. mytol. divá ženská bytost objevující se za poledne: p.…

poledník

, -a m. (6. mn. -cích) řidč. mytol. divá mužská bytost objevující se za poledne (Vrchl.); expr. zd…

poledník

I, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. odb. meridián; zeměp. zemský p. myšlená čára na zeměkouli spoju…

poledníkový

příd. k poledník: hvězd. p. dalekohled meridiánový, pasážník; zeměp. p-á elipsa tvořená protilehlými…

poledovice

, -e ž. nář. ledový povlak, slabá vrstva ledu: tenká p. (Glaz.)

poledový

příd. geol. p-á doba následující po dobách ledových; postglaciální

polehati

dok. řidč. postupně, jeden po druhém si lehnout: (ženy) polehaly na lavice (Hol.)

polehávati

, řidč. poléhati, polehovati, ob. políhávat, políhat ned. k polehati, k polehnouti 1. s krátkými pře…

polehčiti

dok. (3. mn. -í) poněk. zast. (komu co, v čem; komu) ulehčit: p. tresty odsouzencům; chtěla v práci …

polehčovati

ned. (komu) k polehčiti: polehčuje mu okolnost, že...

polehčující

(†polehčovací Havl.) příd. práv. p. okolnost skutečnost, kt. se při vyměřování trestu bere v úvahu v…

polehku

přísl. řidč. lehce, lehko, zlehka: p. otevřít dveře potichu; p. našlapovat; být p. oblečen nalehko;

polehlina

, -y ž. řidč. polehlé obilí

polehlý

příd. 1. takový, kt. polehl (ve význ. 3): p-é obilí *2. (čím) pokrytý nízkými, plazivými aj. přízemn…

polehnouti

dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. kniž. položit se, ulehnout, lehnout 1: p. na lavici, na seno; přen…

polehoučku

, polehounku přísl. expr. lehce, lehko, zlehka: otočit p. klíč v zámku tiše; p. se dotýkat ostří bři…

polehovati

v. polehávati

polechtati

(dř. ps. též polehtati) (obl. polochtat, nář. polektat Něm.) dok. (1. j. -ám) 1. (koho, co) k lechta…

polechtávati

(obl. polochtávat, nář. polektávat, *polechtovati Kos.) ned. k polechtati; lechtat: p. děcko na patá…

polej

, -e m. (z lat. zákl.) druh máty s kulovitými květenstvími fialových květů; máta polej (bot.)

poleje (se)

, polije (se) ned. bud. expr. k líti (se) 1 (v. po- III 1) (vedle bude (se) lít): neos. zamračilo se…

polejt

, polejvat v. políti, polévati

polekanec

, -nce m. expr. člověk, kt. se snadno leká; ustrašenec: utrpení změnilo jej v p-e

polekaný

příd. 1. jatý leknutím; postrašený: p-é dítě 2. prozrazující úlek; vyděšený, vystrašený: p-é oči; p-…

polekati

I dok. (koho, 4. p.) k lekati I 1; nahnat strach (komu), postrašit, poděsit: p. dítě; p. obyvatelstv…

polekati

II dok. (o rybách) postupně n. hromadně leknout II

polekávati

, polekávati se ned. řidč. k polekati I, polekati se; lekat, lekat se: keře Vašíka polekávaly (Svob.…

polektat

, polektávat v. polecht-

polelkovati

dok. (~; řidč. po čem) chvíli si zalelkovat: p. před výklady; p. po obrazech (Kar.)

*polem

přísl. zpola, napolo: p. děva (Zey.)

polemický

příd. (z řec. zákl.) útočně zahrocený proti někomu, něčemu: p. spis, tón útočný; p-é výpady; duch bo…

polemik

, -a (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (*polemista, -y, 1. mn. -é, Šal.) m. pisatel polemických projevů;…

polemika

, -y ž. (z řec. zákl.) útočně zahrocený názorový spor, zprav. vědecký n. politický, vedený ústně n. …

polemisovati

[-zo-], polemizovati ned. (s kým, čím, proti komu, čemu; *o čem) vést polemiku: p. s odpůrci; p. s n…

polemista

v. polemik

*polení

, s. polena: v kamnech praskalo p. (Nový)

poleno

, -a s. (6. j. -ě, -u) velký kus palivového dříví, obyč. vzniklý podélným štěpením rozřezaného silně…

polenošit si

dok. (3. mn. -í) něj. dobu (s chutí) lenošit (v. po- II); zalenošit si: zůstal doma a polenošil si; …

polenový

příd. k poleno: p-é dříví

polenta

, -y ž. (z it.) it. národní jídlo připravované z kukuřičné krupice

polep

, -u m. (6. j. -u) tenká vrstva něčeho (zprav. papíru) nalepená na něj. podkladu: tech. papírový p.;…

polepiti

dok. (3. mn. -í) (co čím) lepením na povrchu něčeho připevnit: p. krabice štítky; p. nároží plakáty;…

polepkat

dok. nář. (koho, co) poplácat, popleskat: p. (dítě) po řitečce (Glaz.)

polepovací

příd. sloužící k polepování: p. stroj

polepovati

ned. k polepiti: p. krabice

*polepšená

, ž. polepšení, zlepšení: vyhledávat si p-ou (Šmil.); naděje na p-ou (Vrchl.)

polepšiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) učinit lepším po mravní, povahové stránce; napravit: p. mladé prov…

polepšovací

příd. sloužící k polepšování: p. ústavy (dř.) polepšovny

polepšovati

ned. k polepšiti: p. člověka; bití děti nepolepšuje; – řidč. p. stravu; – zř. syn si polepšuje (Herr…

polepšovna

, -y ž. (2. mn. -ven) (dř.) ústav určený k výchově odsouzených n. mravně narušených mladistvých osob

poleptati

dok. (1. j. -ám) (co) leptáním trochu rozrušit: p. sliznici kysclinou

poleptávati

ned. k poleptati: p. kůži

polesárna

, -y ž. nář. myslivna (Nov.)

polesí

, s. území porostlé lesy: toulky šumavským p-m; les. samostatný úsek lesního hospodářství, revír

†polesní

příd. lesní: p. úřad; písař p. (Wint.)

†polesnictví

, s. 1. povolání polesného: dostat pěkné p. (Tyl) 2. lesní úřad: na p. jíti a nehodu tu oznámiti

polesný

, -ého (†polesní, -ho, J. J. Kol.) m. (dř.) lesní; les. vedoucí polesí; ž. polesná, manželka po…

*polet

, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. poletování: p. vrabčíka s haluze na haluz (Čech); sníh v p-u (Maj.) 2. r…

poleta

v. paleta II

*poletavec

, -vce m. polétavý pták: ptáci p-i (Hol.); přen. polétavý člověk (Maj.)

polétavý

, poletavý (*poletný Heyd.) příd. k polétati; poletující: p. pták, motýl, brouk; p-á semena; byla to…

poletěti

(3. mn. -í), polétnouti (min. -tl, podst. -tnutí), ob. polítnout dok. poněk. zast. popolétnout; expr…

†poletí

, s. doba po vrcholném létě (Jg. aj.)

†poletní

příd. následující po vrcholném létě: p. dnové (Třeb.)

poletný

v. poletavý

poletovati

ned. 1. k polétnouti, polítnout, poletěti; polétat (ned.), létat 1, vznášet se: hejna racků poletují…

poletucha

, -y ž. hlodavec (příbuzný veverce) s volnou kůží podél boků, jež umožňuje padákovitý let; zool. rod…

polev

, -u m. (6. j. -u) med. polévání

poleva

I, -y ž. 1. kuch. lesklý povlak nejč. na moučných jídlech 2. ker. glazura vytvořená poléváním

poleva

II, -y ž. 1. poněk. zast. ob. úleva, ulehčení: nemá v práci ani chvíli p-y 2. nář. obleva (Mach.)

poleviti

dok. (3. mn. -í) 1. (v čem; ~) přestat konat něco tak horlivě jako dříve, zmenšit svůj výkon: ochabn…

*polevník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) polévková mísa (Ben.)

polevovati

ned. k poleviti: p. ve svém pracovním úsilí; – vítr polevuje; bolest polevuje; – p. žákům v jejich p…

*polevý

příd. levý: p-á strana (Hál.)

polezu

ned. bud. k lézti (v. po- III 1) (vedle budu lézt); polez ned. rozk. k lézti (v. po- III 2)

poležení

, s. 1. setrvání v poloze ležmo po jistou dobu: pohodlné p. na mechu †2. lůžko: upravit p. v kout…

poležet (si)

dok. (3. mn. -í, rozk. -lež) 1. něj. dobu (s chutí, do libosti) setrvat vleže, vleže si pohovět (v.

ponapoleonský

příd. následující po pádu Napoleonově: p-á Francie

popolední

příd. následující po poledni, odpolední: p. odpočinek; v p-ch hodinách

popolední

I přísl. řidč. a zast. v době po poledni, odpoledne: p. bylo slyšeti dunění bouřky (Šmil.)

popolední

II, -í (*popoledne, -e, v přísl. výrazech o popolednách ap.) s. řidč. a zast. doba po poledni; odpol…

popoletěti

, popolétnouti, ob. popolítnout dok. odletět o malou vzdálenost: poštolka vždy popoletí; (krkavci) p…

protispolečenský

příd. antisociální, protisociální: p. boj; přísl. protispolečensky

předpoledne

, -e (†předpolední, -í, Sab.) s. řidč. doba před polednem, pozdní dopoledne; zast. dopoledne vůbec:

předpolednem

(ps. též před polednem) přísl. v pozdním dopoledni

předpolední

příd. jsoucí před polednem: řidč. p. vlak; p. promenáda; – zast. desátá hodina p. (Sab.) dopolední

satirickopolemický

příd. týkající se polemiky, kt. užívá satiry: mezihra rázu s-ého

společensko-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova společenský, a to 1. jako s její vl…

společenskoekonomický

příd.: s-é podmínky, faktory; ekon. s-é formace základní etapy historického vývoje společnosti vznik…

společenskohospodářský

příd. společenský a hospodářský: s-é formace; s. přelom

společenskokritický

[-ty-] příd. týkající se společenské kritiky: s. pohled, záměr

společenskovědní

, společenskovědný příd. týkající se společenských věd: s., s-é obory, ústavy; s., s-é publikace

společenskovýrobní

příd. týkající se společenské výroby: s. vztahy

společenský

příd. 1. vztahující se k lidské společnosti; sociální 1: s-é poměry; s-é zřízení; s-é třídy; s. jev;…

společenstevní

příd. k společenstvo: s. organizace; mysl. (dř.) s. honitba tvořená pozemky jedné politické obce

společenství

, s. 1. přátelství mezi jedinci; svazek, pospolitost 2: důvěrné s. členů rodiny; vzniklo silné s.…

společenstvo

, -a s. 1. organizované zájmové sdružení (zprav. za hospodářským účelem): hospodářské s.; výrobní, n…

společní

v. společný

společník

, -a m. (6. mn. -cích) (společnice, -e ž.) 1. kdo koná něco s někým společně, něčeho se účastní ap.:…

společnost

, -i ž. 1. více lidí, skupina osob něčím spojených: pestrá s.; mladá s.; do vozu vstoupila početná s…

společnostní

příd. řidč. k společnost: s. zájmy

společný

(†společní Jir., Baar) příd. 1. konaný dvěma n. více osobami pospolu, hromadně; kolektivní, hromadný…

spoledne

(ps. též s poledne) přísl. zast. a obl. v době po poledni, odpoledne: ke druhé hodině s. bral se sta…

spolední

příd. zast. a obl. týkající se doby po poledni, odpolední: okolo 5. hodiny s. (Hol.)

spoleh

, -u m. ob. spolehnutí: na Milfaita je s. (Maj.)

spolehlivý

příd. takový, na kt. lze spolehnout, spoléhat; bezpečný 2: s. muž; s. hlídač, pracovník; poslat s-éh…

spolehnouti (se)

dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. k spoléhati (se) 1: není na něj spolehnutí; spolehl se na své štěs…

spolek

, -lku m. (6. mn. -lcích) 1. zájmová organizace, sdružení: dělnický s.; čtenářský s.; s. chovatelů, …

spolem

přísl. nář. spolu: za ruce vzali se s. (Neum.)

trojspolek

, -lku m. (6. mn. -lcích) spolek tří, zprav. mocností; hist. T. spolek, aliance mezi Německem, Rakou…

tupolebý

příd. 1. mající tupý (ve význ. 2) tvar lebky: t. býk 2. řidč. tupohlavý, omezený 2; tvrdošíjný, zabe…

vampola

, vampora, vampula, -y, vampole, vampule, -e ž. (z něm. zákl.) 1. zast. a nář. dřevěná závora na dve…

vespolek

, řidč. vespol přísl. poněk. zast. 1. v zájemně, navzájem: pomáhat si v.; hádat se v. společně; měli…

vespolem

přísl. nář. spolu 2: "Cák tu máte v.?" (Nov.)

všespolečenský

příd. týkající se všeho společenství, celé společnosti: v-é poslání krásného písemnictví (Lit. nov.)…

zápola

, -y, zápole, -e ž. (ze sloven.) propast, strž; převislý balvan: sypal (Jánošík poklady) do srázných…

zapolemisovat si

[-zo-], zapolemizovat si dok. (s kým, čím; řidč. proti komu, čemu) (s chutí) se věnovat něj. dobu po…

zapoletěti

dok. (3. mn. -í) poněk. zast. zaletět 1: moji zlatí snové, ach, kam jste zapoletěli (Tyl)

*zespolečenštělý

příd. takový, kt. zespolečenštěl: z. člověk (Tvorba)

*zespolečenštěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se společenským, majetkem společnosti: život lidí zveřejněl, zespolečenštěl

zespolečenštiti

dok. (3. mn. -í) ekon. (co) učinit společenským, majetkem společnosti; zesocializovat, zkolektivizov…

zespolečenšťovací

příd. řidč. určený, sloužící k zespolečenšťování: socialistický z. program (Naše d.)

zespolečenšťovati

ned. 1. k zespolečenštiti; kolektivizovat (ned.): ekon. z. zemědělskou výrobu *2. k zespolečenštěti

zespolečniti

dok. (3. mn. -í) (co) učinit společným, socialistickým; zespolečenštit (ekon.): z. majetek

zespolečňovati

ned. k zespolečniti

zpolehoučka

, zpolehounka, řidč. zpolehoučku, zpolehounku (*zpolehýčka, *zpolehýnka, *zpolehynka) přísl. expr. l…