posluchač (†poslouchač Tyl), -e m. (posluchačka, -y ž.) 1. kdo něco, někoho poslouchá (ve význ. 1): sál naplněný p-i; Husovi p-i; pozorné p-ky; p-i rozhlasu 2. vysokoškolský student: p. medicíny; p. právnické fakulty